magazín
O jeřábu, který chtěl mít děti s ošetřovatelkou

Když ji miluješ, není co řešit, říká se, a myslí se tím – jdi do toho. Ale jeřáb ze zoo na Hluboké si to bohužel dovolit nemohl. Jak nakonec dopadlo namlouvání zamilovaného ptáka, který nestál o jinou než o sličnou ošetřovatelku?
Jeřáb popelavý je krásný pták a samci jsou obvykle podstatně větší než samičky. Jinak jsou na první pohled úplně stejní. Na Hluboké žili v zoo dva jedinci. A přesně, jeden byl velký a druhý menší. Přešlo pár let, ale jeřábi se ne a ne rozmnožit. Ošetřovatelé dali provést testy DNA a přišlo se na to, proč ti ptáci nevyvedli mladé. Obě to byly samičky. Takže se sháněl jeden samec. Ten nakonec přiletěl ze zoo v Tallinu. Ne sám, ale v letadle. Sám by asi netrefil. Přicestoval výměnou za jednu ze samiček.
Byl moc pěkný a vypadal, že je silný a zdatný. Jenom trochu kulhal. Pročež se mu začalo říkat Joffrey de Peyrac.
Na jaře jeřábi tokají. Při té příležitosti okolo sebe krásně tančí. A také hlasitě tak jako troubí. Skáčou do výšky, ze země sbírají, co jim padne pod zobák, a vyhazují to vysoko nad sebe. Drny trávy, dřívka, kamínky… Peyrac netokal. Všem to bylo divné. Zvláště proto, že samice okolo něj poskakovala, jak mohla, a zoufale marně se ho pokoušela svést.
A on ne a ne a ne!
Pak dostali jeřábi krásnou slečnu ošetřovatelku. A stalo se to, co se nemělo stát. Peyrac chodil kolem ošetřovatelky sem a tam a pokukoval po ní. Nakláněl hlavu. Načež kolem ní začal tančit. Jak k němu přišla do výběhu, už se neovládal a vnucoval se jí svým baletním uměním. Zamiloval se do ní a toužil získat její přízeň. Nedala si říct a jeřáb ji prostě nesbalil. Bylo jí to dokonce nepříjemné, to jeho tokání a troubení… Už proto, že se stávala terčem občasných nemístných vtípků kolegů.
Jeřáb pochopil, že s ošetřovatelkou nic nebude a začal své tance předvádět dalším lidem v zoo. Ošetřovatelům i návštěvníkům. Mužům i ženám. Jenom jeřábici ne. A nutno dodat, že při svých číslech hodně hlasitě troubil. Několik let se to neměnilo a jeřábice se už musela domnívat, že zůstane starou pannou. V Tallinu potvrdili ošetřovatelům z Hluboké, že jejich domněnka a podezření jsou správná. Pták byl totiž odchován lidmi. Ošetřovatelkou. A Peyrac ji tedy považoval za svou matku, protože ho krmila a pečovala o něj. A budoucí partnerka má přece vypadat jako maminka. To se stává i v lidském světě, že někteří muži podlehnou takové myšlence. Ale co teď s tím?
Jak se říká: čas všechno vyléčí. Jeřáb pomalu zvolňoval a už před lidmi netokal zdaleka tak nadšeně jako první roky. Pět let to trvalo. Jeřábici došla trpělivost a v pevném rozhodnutí mít rodinu si sama postavila hnízdo. A do něj nečekaně snesla vejce… Jak se to stalo, že to vejce vzniklo? Nikdo nic neviděl. Sedla si na vejce s tím, že ho vysedí. Kulhavec chodil okolo ní a zkoumavě ji pozoroval. Tvářil se, jako že on nic, on muzikant… A proto sám na vejce neusedl.
Autor: JAN ŽÁČEK,
.. a jak to dopadlo se dočtete na prozeny,cz
magazín
Bylo dřív vejce, nebo slepice? Věčná otázka má jasnou odpověď

Nebudeme vás napínat – správná odpověď je vejce. Shodli se na ní genetici a evoluční biologové z King’s College v Londýně. Podle nich se tajemství skrývá v povaze vejce, kterou nemohli antičtí filozofové znát. Je to otázka pojmů,“ vysvětlil David Papineau z King’s College. „Kdyby klokan snesl vejce a z něj se vyklubal pták, mluvili bychom určitě o ptačím vejci, že? Pokud budeme uvažovat takto, tak je logické, že první slepice světa se musela vyklubat ze slepičího vejce.“
Nejstarší doklad o otázce o původu slepice máme z doby krátce po přelomu letopočtu. Roku 46 o ní napsal řecký historik Plútarchos. V zamyšlení nazvaném „Byla první slepice, nebo vejce“ upozorňuje, že tento problém už řeší filozofové dlouho. Ne že by je tak zajímal původ slepice, ale brali ho metaforu důležitějších věcí – například kauzality a logiky.
Otázka, která jde na dřeň
Přestože nám dnes tato otázka připadá jako dětinská, v antickém Řecku ji podle Plútarcha rozebíraly ty nejmoudřejší hlavy. Historik dokonce tvrdí, že v této otázce jde o vznik a stvořitele světa. Vědecký panel, který byl k tomuto tématu uspořádán na King’s College, otázku rozebíral pomocí nejmodernějších vědeckých disciplín, například z pohledu genetických mutací. Z tohoto úhlu se pokusil na otázku původu slepice odpovědět například evoluční genetik John Brookfield.
Řekl: “První slepice se musela lišit od svých rodičů nějakou genetickou odchylkou. Možná velice malou a jemnou, ale musela být dostatečně velká, aby stvořila zvíře, kterému dnes říkáme slepice. Živý organismus pod skořápkou vajíčka musel mít stejnou DNA jako slepice, která se z něj po vylíhnutí stala. A tedy v podstatě byl slepicí.“ K evoluční změně, která udělala z předchůdce slepice opravdovou slepici, zřejmě došlo při spojování spermie a vajíčka – první slepice tedy byla dítětem jiného druhu, než byla sama…
(Zdroj: TIME, msn.com)
magazín
Vaječný filtr zachycuje mikroplasty

Vědci z Princetonu použili vaječné bílky k vytvoření aerogelu, který účinně a levně zachycuje sůl a mikroplasty z vody. Podle vědců lze aerogel vyrábět levně a používat ho ve velkém množství a s nízkými náklady.
Prof. Craig Arnold z Princetonské univerzity pracuje na nových materiálech, včetně aerogelů. Jak sám říká, jednoho dne dostal neobvyklý nápad. „Seděl jsem a zíral na chleba v sendviči. A říkal jsem si – to je přesně ta struktura, kterou potřebujeme“. Jeho tým tedy začal pracovat na různých receptech na chléb s přídavkem dřevěného uhlí ve snaze vytvořit nový typ materiálu. Po odstranění následných ingrediencí ze směsi a při hledání nejlepšího řešení vyhrál bílek. Začali jsme se složitějšími systémy a odečítanými prvky – zjednodušovali a zjednodušovali, až jsme se dostali k jádru. Bylo to o proteinech přítomných ve vaječných bílcích, které nám umožnily získat strukturu, kterou jsme hledali – popisuje Prof. Arnold.
Filtr zachycuje sůl a mikroplasty
Jak vědci vysvětlují, bílkoviny ve vejcích jsou komplikovanou směsí složenou převážně z proteinů. Ukázalo se, že pokud se lyofilizují a následně zahřejí na 900 stupňů C bez přístupu kyslíku, vytvoří síť uhlíkových vláken a grafenových plátů. Mohou pak fungovat jako vynikající filtr, který zachytí mikroplasty a sůl z mořské vody s účinností až 98 %.
Podle výzkumníků lze popsaný materiál vyrobit levně a použít jej ve velkém množství a s nízkými náklady. „Nejlevnějším materiálem pro filtraci vody je aktivní uhlí. Porovnali jsme naše výsledky s parametry aktivního uhlí a naše metoda je mnohem lepší“ – zdůrazňuje Dr. Sehmus Ozden. Ve srovnání s reverzní osmózou, která vyžaduje vysokou spotřebu energie a vody, potřebuje náš filtrační proces pouze gravitaci a neplýtvá vůbec žádnou vodou, dodává.
Nyní vědci hodlají zdokonalit způsob výroby tak, aby bylo možné vynález použít při filtraci vody ve velkém měřítku. Zároveň testují další využití konstrukce získané z vajec – při skladování energie i jako materiál pro tepelnou izolaci.
(farmer.pl)
magazín
Najmenšia sliepka na svete nie je sliepkou, jej chov zažíva boom

Rutínová sliepka zažíva v Číne boom. „Najmenšia sliepka sveta“, ako ju prezývajú, sa stáva čoraz obľúbenejším domácim miláčikom. Technicky vzaté, rutínová sliepka vlastne nie je sliepkou. Ide o kríženca medzi prepelicou a jarabicou, prezývka „najmenšia sliepka sveta“ sa však rýchlo ujala. Koniec koncov, je celkom priliehavá, veď tento vták je veľký asi ako zovretá päsť a váži len 50 gramov. Vďaka kompaktným rozmerom sa dá chovať aj v menšej domácnosti, čo Číňania vo veľkom využívajú a tvoria pre svoje zvieratká čo najdokonalejšie príbytky.
Meno vtáka je odvodené od rutínu, teda vitamínu P. Ide o flavonoid, ktorý sa prirodzene vyskytuje v citrusovom ovocí a niekoľkých ďalších druhoch rastlín, ale aj vo vajíčkach týchto „sliepok“. Mimochodom, rutínová sliepka je veľmi dobrou nosnicou, čo jej len pridáva na popularite. Nevýhodou je, že jej vajcia sú ešte menšie než prepeličie a priemerom pripomínajú desaťcentovú mincu. Ročne ich nakladie asi 300.
Zaujímavé je, že na rozdiel od bežných sliepok, ktoré si na dvore nevyžadujú extra veľkú starostlivosť, sú rutínové sliepky náročnejšie než psy či mačky. Vyžadujú teplotu v rozmedzí od 20 do 30 stupňov Celzia, nedospelé jedince však prosperujú len pri teplote 35 až 38 stupňov Celzia. Problémom je aj zápach, tieto vtáky potrebujú kvalitnú podstielku tvorenú ryžovými šupkami, pilinami, sójovou múkou a čajovými stonkami. Podstielku treba doplniť kvasinkami, ktoré odštartujú proces kvasenia a rozkladajú vtáčí trus.
Chov rutínových sliepok je v Číne naozaj populárny a mnohí ľudia sa stali na sociálnych sieťach známymi len vďaka ich chovu. Ide najmä o tých, ktorí vtákom postavili skutočne dômyselné a luxusné príbytky. Zaujímavosťou je, že zvieratá sa dajú kúpiť cez internet a človeku ich doručí kuriér.
Mimochodom, titul naozaj najmenšej sliepky patrí plemenu „serama“.
(magazin.pluska.sk)