Pokud jde o slepice bez klecí a slepice v klecích při produkci vajec, „bitva již byla vybojována“.

Generální ředitel patnáctého největšího producenta vajec v Americe vystupuje proti zákonu o ukončení zemědělského obchodu (EATS) s tím, že „vyvolává významné otřesy na trhu“. Zákon EATS, navržený senátorem Rogerem Marshallem, R-Kansas, a Ashley Hinsonem, R-Iowa, zpochybňuje ústavnost zákonů, jako je kalifornský návrh 12, který povoluje pouze prodej vepřového masa z farem, které nepoužívají březích klecí a vajec z farem, které používají pouze bezklecový snáškový systém.

Zastánci této legislativy říkají, že bez zákona EATS mohou státy jako Kalifornie nařídit metody zemědělské výroby i v jiných státech, což je porušení obchodní klauzule americké ústavy. Zákon EATS má podporu různých skupin, jako jsou National Egg Farmers, National Pork Producers Association, American Farm Bureau Federation a National Cattlemen’s Beef Association.

Má ale i své odpůrce, včetně skupiny nazvané Competitive Markets Action. Tisková zpráva této skupiny zdůraznila komentáře Marka Saudera, generálního ředitele Sauder’s Eggs.

V současné době je asi polovina vajec produkovaných Sauder’s bez klecí. Sauder’s Eggs se sídlem v Lititz v Pensylvánii a její partneři z farem již značně investovali do systémů produkce vajec bez klecí a převedli významné procento své produkce na bezklecové. Společnost také spolupracovala s koncovými spotřebiteli, aby zařízení upgradovala na standardy kompatibilní s návrhem 12 a podobnými zákony.

Přesněji řečeno, Sauder tvrdí, že společnost koupila komplex za 1 milion dolarů, kde byly všechny slepice chovány v klecích a přestavěla polovinu klecí na bezklecový chov. Tento proces trval několik let a stál asi 15 milionů $. „Pro mě to vytváří značné otřesy na trhu. Aby se opět měnilo něco, kvůli čemuž jsme přijali závazky. To není přínosné.“ řekl Sauder. U skupiny spolupracujících farmářů, kteří chovají nosnice odhadl Sauder náklady na dodatečné vybavení pro chovy bez klecí na 75 až 100 milionů dolarů. „Do tohoto procesu jsme investovali značný kapitál. Podle mého názoru byla bitva již vybojována… Nyní se ji pokoušíme znovu rozpoutat.“ říká. „Mým cílem je poskytnout produkt, který je na trhu žádaný.“

Sauder’s Eggs měla během minulého roku hejno 6,42 milionu slepic, což z ní činí 15. největšího producenta vajec v USA. Má své chovy v Pensylvánii, Marylandu a Ohiu.

(wattagnet.com)

Státní veterinární správa (SVS) se v tomto týdnu účastnila jednání se Státním zdravotním ústavem a Ministerstvem zdravotnictví. Tématem byla současná situace spojená s výskytem ptačí chřipky v České republice a Evropě. Debata se hlavně věnovala případům přenosu ptačí chřipky na savce v několika evropských státech. Dalším tématem jednání byly letošní výjimečné výskyty ptačí chřipky u volně žijících ptáků.

Ptačí chřipka se v druhé polovině června objevila v Polsku u koček a dalších savců. Testovalo se na osm desítek vzorků, převážně koček. Jako pozitivní vyšlo 37 vzorků (35 koček, karakal a pes). Úmrtnost u koček je poměrně vysoká, činí 42 % a při započtení euthanasie téměř 58 %. Případy byly geneticky blízce příbuzné a patří do genotypu CH (za posledních pět měsíců byl tento genotyp identifikován jen u dvou případů u ptáků.

O měsíc později se ve Finsku nákaza přenesla na polární lišky a další savce. Nejprve byla potvrzena u tří polárních lišek a následně se při cíleném odběru infekce prokázala i v okolních farmách. Klinicky se infekce projevovala násobným nárůstem úmrtnosti lišek. Celkem bylo postupně diagnostikováno 20 farem kožešinových zvířat infikovaných ptačí chřipkou. Všechny vzorky patří do genotypu BB, který byl nalezen také u racků po celé Evropě. Na místě bylo nutné učinit veterinární opatření – utracení nemocných kusů a jejich likvidace (nebyly utráceny celé chovy), vytyčení kontrolních zón kolem infikovaných farem, zlepšení biologické bezpečnosti a pokus o likvidaci volně žijících ptáků v okolí farem lovem. V průběhu léta postupně hlásily případy vysoce patogenní ptačí chřipky u mrtvých lišek ve Švédsku, Norsku a také Lotyšsku. Také u volně žijících ptáků lze považovat letošní vlnu ptačí chřipky za výjimečnou. Ze srovnání situace v červenci 2022 a 2023 vyplývá, že v roce 2022 byly případy především na pobřeží Atlantického oceánu, zatímco v roce 2023 se ve stejném období případy vyskytovaly po celé Evropě. Celkem bylo letos v Evropě zaznamenáno více než 3 000 případů ptačí chřipky u volně žijících ptáků. V 188 případech byla ptačí chřipka zjištěna u racků.

„Při srovnávání současné nákazové situace s loňským rokem, je evidentní, že letošní vlna nákazy je silnější. Za letošek v ČR SVS eviduje 25 případů ptačí chřipky u volně žijících ptáků, zatímco loni se objevily pouze dva případy. V případě nálezu hromadného úhynu divokých ptáků SVS doporučuje s uhynulými ptáky nemanipulovat a tuto skutečnost neprodleně nahlásit místně příslušné krajské veterinární správě,“ uvedl ředitel veterinární sekce Petr Šatrán, který se zmíněného jednání za SVS účastnil.

Podobné abnormální hromadné úhyny racků jako v ČR hlásily další státy např. Francie, Belgie, Nizozemsko a Itálie. Viry vysoce patogenní ptačí chřipky způsobily v EU nárůst případů u volně žijících ptáků, zejména u racků.

(SVS ČR)

Užívat si čerstvých vajíček z domácího chovu zní jako perfektní cesta k tomu, jak ušetřit. Na první pohled to vypadá, jako by si nad takovým drůbežářským plánem potřásly rukama domácí ekonomika a domácí ekologie. Jenže celé je to trochu složitější. Vajíčka z domácích chovů totiž zrovna zdravější nebývají, a některá vás mohou i pomalu zabíjet.

Tři čtvrtiny gramáže tvoří obyčejná voda, o zbytek se starají tuky a bílkoviny – a celé je to zabalené do vápenité skořápky. Z hlediska svého složení slepičí vajíčko nevypadá jako kdovíjak jakostní záležitost. Jeho cena ale často naznačuje opak. O tom, kolik za něj při nákupu v supermarketu zaplatíme, rozhoduje hned několik faktorů. Třeba to, o jak velké kousky jde, odkud pochází a jestli doma nebo za hranicemi zrovna neřádí ptačí chřipka.

Trocha vajíčkologie. A ekonomiky

Vajíčka se dělí do kategorií S, M, L a XL. S tím, že ta nejmenší – S – mají hmotnost do 53 gramů. A ta XL pak nad třiasedmdesát. Větší jsou přirozeně dražší. S cenou může zamávat dovoz a vzdálenější země původu. K vidění na regálech bývají kromě českých CZ i německá DE, rakouská AT, polská PL a slovenská SK vejce. A zásadní je i způsob chovu nosnic.

Nejlacinější, ale s dost bolavou legendou, jsou vajíčka označená číslem 3. Ta pochází z klecových chovů. Dvojka označuje chov nosnic v halách na podestýlce, jednička ve volném výběhu. A nula? Ta platí pro vejce nosnic v ekologickém zemědělství. To jsou ta slavná BIO-vejce. Ta jsou nejdražší. Za malé vajíčko z klecového chovu dnes zaplatíte okolo 5,99 korun (spíš o něco méně), stejně velké z ekologického chovu vás může stát i 12-15 korun. To už vypadá jako hodně luxusní zboží.

Záleží samozřejmě na tom, kdy vajíčka nakupujete. Nárazově bývají levnější i dražší. V praxi tak můžete vývoj ekonomiky a míru inflace zkoušet vyčíst z tiskových zpráv České národní banky anebo burzovních přehledů, ale neméně solidním ukazatelem jsou i ta docela obyčejná slepičí vajíčka. Průměr ceny se v posledních letech zatím pohyboval kdesi od optimistických dvou korun až po bolavějších 5,- Kč za jeden kus. A letos to již je víc – nejen kvůli tomu, že udeřila ptačí chřipka. Běžně zaplatíme za balení 30 vajec cca 180 korun.

I když nadávání na všeobecnou drahotu potravin z módy jen tak nevyjde, hodí se zmínit, že ani letošní vyšší cena vajec nejspíš netrumfne rok 2017. A v hrubém průměru, se započtenou inflací, dnes pořád stojí čerstvá vejce stejně, jako stála v roce 1996. To jen na uklidnění rozjitřených emocí.

Domácí bude vždycky levnější

Přesto se racionálně ekonomicky smýšlející člověk – za vejce ze supermarketu platící – nemůže zbavit dojmu, že by ho mnohem laciněji vyšlo, kdyby si vajíčka ze slepic nějak „vyráběl“ sám.

Z té dosavadní vajíčkologie a domácích počtů to opravdu vychází nejúsporněji. Mít někde na dvorku za domem výběh, kde by si spokojeně kvokalo hejno slepic, to zní jako dokonalý byznys plán. Nehledě na to, že slepice člověka přiblíží venkovu a přírodě, výtečně pomůžou s likvidací zbytků z kuchyně. Takže je to vlastně o udržitelnosti a ekologii. Nebo ne?

Pravdou je, že nápad na návrat užitečné a výnosně vejconosné drůbeže se periodicky vrací – obvykle, když roste cena vajíček na trhu – a má v sobě i ty zmíněné ekologické benefity. Ostatně, kurníky na pavlačích a střechách činžáků patří k divokým plánům zelených snílků už dlouho. A třeba v New Yorku nebo Bostonu, Paříži i Amsterodamu, na ně nedají dopustit.

Jenže z praktického hlediska je tu jeden velký problém, o kterém se dosud moc nepřemýšlelo. Upozornila na něj – loni v říjnu – studie uveřejněná v žurnálu Environmental Pollution. Je vztažená k Austrálii, ale na síle jí to nic neubírá.

Zdravější? To určitě ne

V krátkosti: vejce z domácích chovů máme za zdravější než ta z obřích hal drůbežáren. Protože vznikají takříkajíc na našem dvorku, kde si spokojené slepičky víceméně volně zobou a hrabou, dostávají dobroty, necpeme je hormony a antiparazitiky, antibiotiky a kdoví ještě čím. Jenže právě takhle jednoduché to není, a zrovna ty naše dvorky a záhumenky s kurníky a výběhy nepatří k těm nejhygieničtějším místům.

Experti se v rámci oné studie podívali na zoubek (tedy spíše na žloutek a bílek) vajíčkové produkce z 25 000 domácích chovů. A zjistili, že nemalé množství vajec obsahovalo až čtyřicetinásobky povolené koncentrace těžkých kovů. V podstatě každá druhá zkoumaná slepice a její vejce vykazovalo nadlimitní hodnoty. Kritická situace byla hlavně s koncentracemi olova, s nímž skutečně není legrace. I v nepatrných dávkách mává s lidským zdravím, napomáhá kardiovaskulárním chorobám, může vám postupně odepsat ledviny a třeba snižovat IQ. U slepic (a vajíček) na venkově byla situace o něco lepší, než na předměstích. Ale zrovna ty ryze městské slepice – z kurníků v činžácích – patřily k vyloženě rizikovým.

Pochutnávat si na čerstvých vejcích z domácího chovu u paneláku je, ať se zelení snílkové nezlobí, hazard se zdravím. Jen pro představu: vajíčka z drůbežáren už obvykle nesmí do prodeje, když u nich koncentrace olova přesáhne 5 µg/kg. A ta z domácích chovů měla průměr okolo 301 µg/kg. Průměr, extrémy byly dalece vyšší.

Co za tím stojí?

Inu, nátura a to naprosto přirozené chování slepic. Které oklovávají a sezobnou kde co. Spolu s tím do sebe dostávají nemalé množství zrníček půdy, hlíny, pilin, částeček a fragmentů – které mohou být kontaminovany nejrůznějšími závadnými látkami. Popílky, barvami, mořidly, pesticidy, úklidovými chemikáliemi, nejrůznějším spadem a prachem.

Tím, že se v tom všem popelí, slouží jako výkonné kdákající sběrnice takových látek. V jejich tělech se pak koncentrují, a přechází postupně i do produkovaných vajíček. Háček je v tom, že u těch průmyslových drůbežáren – kde jsou slepice chovány v dost sterilních podmínkách – někdo nad závadnými látkami obsaženými ve žloutku a bílku bdí. Existuje tu kontrola výstupu, nařízené limity, regulace, dozor a postihy. Jenže u vajíček domácích takové laboratorní testy neděláte.

Žloutek z jejich vajíček je možná barevnější a sytější, vajíčka jsou to větší a slepice vypadají doma na dvorku určitě spokojeněji. Zdravější tahle domácí produkce ale rozhodně být nemusí.

Vajíčka z drůbežáren jsou sice dražší (a často jejich cena nepříjemně bolí), ale kromě komfortu dvorku bez kuřinců si u nich připlácíte i za jistotu hygienické nezávadnosti obsahu. A tu vám domácí produkce skutečně garantovat nemůže. Chovat doma drůbež kvůli drahotě vajíček je tedy cestou, jak trochu ušetřit – ale není nejspíš tou správnou cestou, jak prospět svému zdraví.

autor: Radomír Dohnal, www.ceskestavby.cz

Zdroj: TheConversation.com, Environmental Pollution, 360DustAnalysis.com, NCBI.gov, KupniSila.cz