magazín
Tieto veľkonočné sviatky sú príležitosťou pre staré tradície

Aktuálna situácia týkajúca sa obmedzení počas veľkonočných sviatkov z dôvodu šírenia nového koronavírusu je príležitosťou vrátiť sa k starej slovenskej tradícii. Pre TASR to povedala etnografka Východoslovenského múzea v Košiciach Klaudia Buganová.
„Nebolo zvykom, že oblievač alebo šibač išiel cez dve dediny, alebo cestoval z mesta na dedinu,“ uviedla s tým, že zvyky počas Veľkonočného pondelka sa dodržiavali v rámci generácií a v malých lokálnych komunitách. Oblievanie či šibanie sa pritom konalo vždy v exteriéri – pri potoku alebo pri studni. Za vrchol veľkonočného obdobia podľa nej nebol považovaný Veľkonočný pondelok.
„Rodiny sa nestretávali preto, že sa chlapci a mládenci tešili na oblievačku, ale naozaj preto, lebo v tom čase chceli byť spolu a konzumovať obradové jedlá. Predchádzala tomu veľká a dlhá ujma,“ dodala. Ako Buganová uviedla, Veľký piatok bol považovaný za smútočný a pôstny deň, naši predkovia počas neho chodievali k tečúcej, takzvanej trojhraničnej vode. Išlo o miesto, kde sa zlievali tri pramene. Brávali k nej aj zvieratá.
„Tam bolo to miesto, kde mala voda zázračné uzdravujúce účinky,“ doplnila s tým, že voda bola skôr symbolom Veľkého piatku než Veľkonočného pondelka. Na Veľký piatok sa tiež štepili ovocné stromy či značkovali zvieratá, podľa povier v tento deň necítili bolesť. Zakázaná bola aj akákoľvek činnosť na poli. „Nesmeli sa pripravovať ani veľkonočné obradové jedlá, na to bola určená Biela sobota,“ povedala Buganová.
Obradové jedlá konzumovali najmä preto, aby ich mali dostatok aj v ďalšom hospodárskom roku. Gazdiné okrem iného piekli okrúhlu pasku z bielej múky. Na veľkonočnom stole na východe Slovenska nechýbali ani vajíčka, šunka, syry, chren alebo cvikla. „Niekde možno aj nejaké plnky, do ktorých sa dávalo veľa zelenej žihľavy či medvedieho cesnaku,“ spresnila. Podľa jej slov sa posvätené jedlo delilo medzi členov rodiny sediacich za stolom.
Symbolom súdržnosti bolo vajíčko. „Tak ako bielko a žĺtok v škrupinke držia spolu. Vyplýva z toho povera, že ak sa človek v ďalšom roku ocitne v nebezpečnej či ťažkej chvíli, má si spomenúť na to, s kým to veľkonočné vajíčko jedol a dočká sa pomoci,“ vysvetlila etnografka.
Podľa Buganovej boli uvedené tradície v našom kultúrnom prostredí realitou pred 50 až 60 rokmi. „Málo sa už o tom vie a rozpráva. Možno aj teraz je vhodná doba na to, aby sme sa vrátili k tomu pôvodnému, čo bolo pre našich predkov len v druhej alebo tretej generácii pred nami niečo úplne samozrejmé,“ uzavrela.
TASR
magazín
Bylo dřív vejce, nebo slepice? Věčná otázka má jasnou odpověď

Nebudeme vás napínat – správná odpověď je vejce. Shodli se na ní genetici a evoluční biologové z King’s College v Londýně. Podle nich se tajemství skrývá v povaze vejce, kterou nemohli antičtí filozofové znát. Je to otázka pojmů,“ vysvětlil David Papineau z King’s College. „Kdyby klokan snesl vejce a z něj se vyklubal pták, mluvili bychom určitě o ptačím vejci, že? Pokud budeme uvažovat takto, tak je logické, že první slepice světa se musela vyklubat ze slepičího vejce.“
Nejstarší doklad o otázce o původu slepice máme z doby krátce po přelomu letopočtu. Roku 46 o ní napsal řecký historik Plútarchos. V zamyšlení nazvaném „Byla první slepice, nebo vejce“ upozorňuje, že tento problém už řeší filozofové dlouho. Ne že by je tak zajímal původ slepice, ale brali ho metaforu důležitějších věcí – například kauzality a logiky.
Otázka, která jde na dřeň
Přestože nám dnes tato otázka připadá jako dětinská, v antickém Řecku ji podle Plútarcha rozebíraly ty nejmoudřejší hlavy. Historik dokonce tvrdí, že v této otázce jde o vznik a stvořitele světa. Vědecký panel, který byl k tomuto tématu uspořádán na King’s College, otázku rozebíral pomocí nejmodernějších vědeckých disciplín, například z pohledu genetických mutací. Z tohoto úhlu se pokusil na otázku původu slepice odpovědět například evoluční genetik John Brookfield.
Řekl: “První slepice se musela lišit od svých rodičů nějakou genetickou odchylkou. Možná velice malou a jemnou, ale musela být dostatečně velká, aby stvořila zvíře, kterému dnes říkáme slepice. Živý organismus pod skořápkou vajíčka musel mít stejnou DNA jako slepice, která se z něj po vylíhnutí stala. A tedy v podstatě byl slepicí.“ K evoluční změně, která udělala z předchůdce slepice opravdovou slepici, zřejmě došlo při spojování spermie a vajíčka – první slepice tedy byla dítětem jiného druhu, než byla sama…
(Zdroj: TIME, msn.com)
magazín
Vaječný filtr zachycuje mikroplasty

Vědci z Princetonu použili vaječné bílky k vytvoření aerogelu, který účinně a levně zachycuje sůl a mikroplasty z vody. Podle vědců lze aerogel vyrábět levně a používat ho ve velkém množství a s nízkými náklady.
Prof. Craig Arnold z Princetonské univerzity pracuje na nových materiálech, včetně aerogelů. Jak sám říká, jednoho dne dostal neobvyklý nápad. „Seděl jsem a zíral na chleba v sendviči. A říkal jsem si – to je přesně ta struktura, kterou potřebujeme“. Jeho tým tedy začal pracovat na různých receptech na chléb s přídavkem dřevěného uhlí ve snaze vytvořit nový typ materiálu. Po odstranění následných ingrediencí ze směsi a při hledání nejlepšího řešení vyhrál bílek. Začali jsme se složitějšími systémy a odečítanými prvky – zjednodušovali a zjednodušovali, až jsme se dostali k jádru. Bylo to o proteinech přítomných ve vaječných bílcích, které nám umožnily získat strukturu, kterou jsme hledali – popisuje Prof. Arnold.
Filtr zachycuje sůl a mikroplasty
Jak vědci vysvětlují, bílkoviny ve vejcích jsou komplikovanou směsí složenou převážně z proteinů. Ukázalo se, že pokud se lyofilizují a následně zahřejí na 900 stupňů C bez přístupu kyslíku, vytvoří síť uhlíkových vláken a grafenových plátů. Mohou pak fungovat jako vynikající filtr, který zachytí mikroplasty a sůl z mořské vody s účinností až 98 %.
Podle výzkumníků lze popsaný materiál vyrobit levně a použít jej ve velkém množství a s nízkými náklady. „Nejlevnějším materiálem pro filtraci vody je aktivní uhlí. Porovnali jsme naše výsledky s parametry aktivního uhlí a naše metoda je mnohem lepší“ – zdůrazňuje Dr. Sehmus Ozden. Ve srovnání s reverzní osmózou, která vyžaduje vysokou spotřebu energie a vody, potřebuje náš filtrační proces pouze gravitaci a neplýtvá vůbec žádnou vodou, dodává.
Nyní vědci hodlají zdokonalit způsob výroby tak, aby bylo možné vynález použít při filtraci vody ve velkém měřítku. Zároveň testují další využití konstrukce získané z vajec – při skladování energie i jako materiál pro tepelnou izolaci.
(farmer.pl)
magazín
Najmenšia sliepka na svete nie je sliepkou, jej chov zažíva boom

Rutínová sliepka zažíva v Číne boom. „Najmenšia sliepka sveta“, ako ju prezývajú, sa stáva čoraz obľúbenejším domácim miláčikom. Technicky vzaté, rutínová sliepka vlastne nie je sliepkou. Ide o kríženca medzi prepelicou a jarabicou, prezývka „najmenšia sliepka sveta“ sa však rýchlo ujala. Koniec koncov, je celkom priliehavá, veď tento vták je veľký asi ako zovretá päsť a váži len 50 gramov. Vďaka kompaktným rozmerom sa dá chovať aj v menšej domácnosti, čo Číňania vo veľkom využívajú a tvoria pre svoje zvieratká čo najdokonalejšie príbytky.
Meno vtáka je odvodené od rutínu, teda vitamínu P. Ide o flavonoid, ktorý sa prirodzene vyskytuje v citrusovom ovocí a niekoľkých ďalších druhoch rastlín, ale aj vo vajíčkach týchto „sliepok“. Mimochodom, rutínová sliepka je veľmi dobrou nosnicou, čo jej len pridáva na popularite. Nevýhodou je, že jej vajcia sú ešte menšie než prepeličie a priemerom pripomínajú desaťcentovú mincu. Ročne ich nakladie asi 300.
Zaujímavé je, že na rozdiel od bežných sliepok, ktoré si na dvore nevyžadujú extra veľkú starostlivosť, sú rutínové sliepky náročnejšie než psy či mačky. Vyžadujú teplotu v rozmedzí od 20 do 30 stupňov Celzia, nedospelé jedince však prosperujú len pri teplote 35 až 38 stupňov Celzia. Problémom je aj zápach, tieto vtáky potrebujú kvalitnú podstielku tvorenú ryžovými šupkami, pilinami, sójovou múkou a čajovými stonkami. Podstielku treba doplniť kvasinkami, ktoré odštartujú proces kvasenia a rozkladajú vtáčí trus.
Chov rutínových sliepok je v Číne naozaj populárny a mnohí ľudia sa stali na sociálnych sieťach známymi len vďaka ich chovu. Ide najmä o tých, ktorí vtákom postavili skutočne dômyselné a luxusné príbytky. Zaujímavosťou je, že zvieratá sa dajú kúpiť cez internet a človeku ich doručí kuriér.
Mimochodom, titul naozaj najmenšej sliepky patrí plemenu „serama“.
(magazin.pluska.sk)