Aktuality
Karel Janko: Slepice do klece? Historický pohled a domestikace kura domácího
Zvířata provázela člověka rozumného (Homo sapiens) od úsvitu věků. Člověk k nim měl často velmi niterný vztah, jež formoval naše sociálních struktury i náboženství. Uctívání, či dokonce zbožštění, mnoha zvířecích druhů bylo běžné již pro člověka-lovce, který například ve velkých šelmách viděl učitele i spřízněnce.
Rozvoj našich duševních schopností, stabilita klimatu, technologický a kulturní pokrok pak počátkem Neolitu vedl k vzniku zemědělství a tím i k počátkům domestikace rozličných živočišných druhů, ať už přímým způsobem, kdy lidé cíleně začali zvířata chytat a chovat, nebo komenzálním způsobem, kdy se zvířata sama přidružila k lidským společenstvím, jako například psi. Zásadně se tak změnil i přístup ke zvířatům směrem k mnohem utilitárnějšímu náhledu. Nicméně i tak až do 20. století žila velká část lidské populace v každodenním kontaktu s domácími zvířaty, a teprve průmyslová revoluce, a zejména doba poválečná, přinesla do té doby nevídaný stav, kdy se naprostá většina lidské populace přestala věnovat zemědělství. Chov užitkových zvířat se mnohem zintenzívnil a čím dál tím měně reflektoval jejich životní pohodu a přirozené potřeby. Tento vývoj dokresluje vznik dříve neslýchaných a odosobněných pojmů jako „živočišná výroba“. 
Jedním ze zemědělsky nejvýznamnějších druhů živočichů je kur domácí (Gallus gallus domesticus). Pochází převážně z jihoasijského divokého předka kura bankivského (Gallus gallus), jež vede aktivní život v malých hejnech. Pro další posouzení welfare nosnic je podstatné zmínit, že u divokého předka kura domácího došlo během evoluce k vývoji mnoha adaptivních prvků chování, jež mu umožňují úspěšné přežití v pozemních podmínkách. Především tedy potravu hledají hrabáním, predátorům se vyhýbají nocováním vysoko ve větvích a hnízděním v dobře skrytých místech. Parazitům se brání mmj. tak, že si peří udržují v pořádku pomocí popelení, které provádějí několikrát denně.
Domestikace kura domácího trvala po tisíce let a dala vznik mnoha plemenům chovaných jak pro maso, tak pro vejce. Kur prošel intenzivním šlechtěním zaměřeným na užitkovost, ať už rychlý růst nebo vysoké snášky, a od svého divokého předka se tak výrazně změnil v mnoha fyziologických aspektech. Podstatně menší pozornost však byla zaměřena na etologické změny. Během domestikace sice došlo výraznému snížení agresivity a plachosti, což jsou pro chov nežádoucí vlastnosti, ale jinak doznal repertoár přirozených prvků chování kura domácího jen malých změn. Koneckonců, asi každý trochu všímavější drobnochovatel potvrdí, že kur domácí je pohybově velmi aktivní zvíře, vyhledává skrytá hnízdiště a má potřebu hřadovat na co nejvyšších bidýlkách, ačkoliv mu nehrozí útok predátorů. Mnoha studiemi bylo prokázáno, že tyto a další prvky chování jsou kurovi vrozeny, ptáci mají silnou motivaci je vykonávat a pokud je jim bráněno v jejich výkonu, dochází u nich ke stresu a deprivaci (viz. níže).
Současný chov:
Dnešní chovy nosnic se dají klasifikovat do několika základních typů, a to:
1) konvenční bateriové klece,
2) obohacené klece,
3) halový chov a voliéry,
4) volný výběh a tzv. ekologické zemědělství.
Tento výčet shodou okolností reflektuje i vhodnost chovných zařízení z hlediska welfare zvířat od nejhorších k nejlepším, jelikož konvenční bateriové klece neumožňují slepicím realizaci prakticky žádných potřebných projevů chování, kromě přijímání potravy a pití, a byly proto ve vyspělých zemích zakázány. Obohacené klece se od bateriových liší v tom, že musí obsahovat hnízdo (aniž by ovšem bylo vyhláškou stanoveno, jak má vypadat), stelivo (pokud vím, nedefinovaného množství), jež teoreticky ptákům umožní hrabání a klování, dále hřady a prostředek pro zkracování drápů. Halový chov již umožňuje volný pohyb po podlahách, které mají být do značné míry pokryty podestýlkou a musí také poskytovat hnízda a hřady. Voliérový chov navíc obsahuje regály umožňující nosnicím lepší vertikální využití prostoru, což, jak jsme již zmínili, má pro ptáky velký význam. Konečně, volný výběh pak představuje typ chovu s největším potenciálem pro welfare a je nejbližší tradičnímu způsobu chovu.
Jelikož předkládaný návrh zákona nejspíše předpokládá přesun od chovů klecových k halovým, zaměříme se na srovnání těchto dvou systémů. Ukážeme si, že současné poznání rozhodně nedokazuje větší zdravotní nezávadnost vajec z obohacených klecových chovů, že klecové chovy nemají jasně prokazatelný benefit z hlediska zdraví a úmrtnosti slepic, a především pak, že poskytují daleko horší podmínky z hlediska welfare, než chovy halové.
Hygiena a zdravotní ne/závadnost vajec:
Zvýšený zájem o alternativnější chovy přátelštější k potřebám ptáků samozřejmě vedl k zintenzívnění zájmu vědců i úřadů o zdravotní bezpečí konzumentů vajec z takových chovů pocházejících. Do dnešní doby existuje již relativně mnoho studií z různých částí světa, které srovnávají bakteriální kontaminace produktů slepičích farem. V ideálním případě tyto studie porovnávají incidenci bakterií v prostředí, kde se slepice vyskytuje (klec, podestýlka atp.), v kloakách ptáků a jejich výkalech, na skořápkách snesených či uskladněných vajec a také v obsahu vajec (žloutek, bílek). V neposlední řadě se také zajímají o rezistenci zjištěných bakterií na antibiotika.
Z metodických důvodů se v dřívějších dobách, a bohužel to platí i pro některé dnešní studie, počítala incidence a prevalence bakterií jako takových, případně se kultivačními metodami studovalo několik málo vybraných patogenních druhů. Pouhé srovnání počtu bakterií má však jen omezenou výpovědní hodnotu (asi jako tvrdit, že na jednom poli je více savců, než na jiném, aniž bychom zvážili, zda jde o šelmy, netopýry nebo krtky) a v současné době, je již trendem studovat druhovou rozmanitost bakteriálních osad pomocí nových metod analýzy DNA.
Studiem dostupné literatury jsem dospěl k závěru, že současná data rozhodně nenaznačují zvýšená rizika nakažení patogeny při neklecových chovech. Je jistě nepochybné, že skořápky vajec z volnějších chovů jsou mnohem hustěji osídleny bakteriemi, než ty z klecí, kde tolik nedochází k jejich znečišťování (například (Alvarez-Fernández et al. 2012; Vlčková et al. 2018)). Panuje ovšem celkem shoda v tom, že kontaminace obsahů vajec je velmi nízká a systém ustájení nosnic na něj spíše nemá vliv (např. (Tůmová et al. 2010; Jones et al. 2012)). To je koneckonců pochopitelné – ptáci jsou tu na Zemi přes sto miliónů let, a kdyby jejich skořápky nedokázaly účinně vzdorovat invazi vnějších bakterií, asi bychom se s nimi nepotkali. Některé moderní studie diverzity bakterií dokonce ukázaly, že ačkoliv je celková kontaminace skořápek nižší u klecových chovů, mohou mít tato vejce na svých skořápkách výrazně vyšší zastoupení některých potenciálně nebezpečných patogenů (Neira et al. 2017) a dokonce, že prostředí klecových chovů může vykazovat vyšší riziko přenosu a nákazy Salmonellou (Van Hoorebeke et al. 2011). Celkově tedy rozhodně není možné říci, že by ústup od klecových chovů vedl k vyšším zdravotním rizikům.
Nicméně, za obzvláště znepokojující však považuji jinou věc, a to, že bakterie z konvenčních chovů (klece, haly) vykazují mnohem vyšší rezistenci vůči antimikrobiálním přípravkům a jejich kombinacím, než bakterie z volnějších a alternativních chovů (Alvarez-Fernández et al. 2012). Ačkoliv rezistentní bakterie byly jasně dokumentovány i v domácích chovech, zdá se, že rozdíl souvisí s nadužíváním antibiotik v intenzivních chovech, což může mít velmi nebezpečný dopad na šíření rezistentních patogenů a jejich přenosu na lidi u kterých by pak nemusela fungovat léčba antibiotiky.
Mortalita:
Ačkoliv je mortalita slepic z mnoha důvodů velmi sledována, studií, které by na robustním datasetu srovnaly jednotlivé typy chovů a vliv tamních parametrů, není mnoho. Některé, jako Projekt „LayWel“ od (Blokhuis et al. 2007) a dotazníková studie belgických farmářů od (Stadig et al. 2015), zjistily mírně vyšší mortalitu v obohacených klecích ve srovnání s halami, jiné, jako meta-analýza od (Aerni et al. 2005) nezjistila rozdíly mezi typy chovů, a konečně některé, třeba meta-analýza od (Weeks et al. 2016) ukázala poněkud větší průměrnou mortalitu v jednopodlažních halách. Zdá se tedy, že typ chovu nemá zásadní vliv na mortalitu a spíše záleží na zkušenosti toho kterého chovatele konkrétním provedení chovu, což koneckonců naznačuje i dotazníková studie od (Stadig et al. 2015).
Zdraví:
Vyšlechtění k vysokým snůškám vedlo u slepic k extrémním nárokům na metabolismus vápníku a tak je osteoporóza jedním z nejzávažnějších zdravotních komplikací v chovech. Jak víme i z humánní medicíny, nedostatek pohybu má negativní vliv na rozvoj této nemoci a tak nepřekvapí, že v klecových chovech je incidence této bolestivé choroby vyšší, než ve volnějších chovech, které umožňují pohyb (Lay et al. 2011). Osteoporóza vede k deformacím až zlomeninám, nejčastěji na hřebenu hrudní kosti (Riber et al. 2018). Bylo ukázáno, že kvůli nárazům do překážek a nevhodné manipulaci je incidence zlomenin vyšší u neklecových chovů, než u klecových, ale i tam dosahuje ke konci snáškového cyklu alarmujících čísel (Wilkins et al. 2011; Petrik et al. 2015). A tak bez ohledu na typ chovu patří prevence zlomenin a osteoporózy k největším problémům současné welfare nosnic, který vyžaduje komplexní řešení od metod ustájení přes dietetická opatření až po výběr vhodných plemen (Riber et al. 2018).
Co se parazitů týče, tak závažným problémem je napadení roztoči, hlavně čmelíkem kuřím (Dermanyssus gallinae), o němž se soudí, že kvůli možnosti úkrytu v podestýlce bude častější v neklecových chovech (Lay et al. 2011). Srovnávací studie tento trend naznačují, ale výrazný rozdíl neukazují, jelikož tento parazit může i v klecových chovech být dosti častý (Sparagano et al. 2009; Sherwin et al. 2010; Paliy et al. 2018). Naopak, díky možnosti popelení mají slepice z halových chovů lepší možnost zbavit se parazitů žijících v peří (Martin and Mullens 2012).
Z dalších zdravotních komplikací jsou časté a závažné problémy nohou, kde konkrétní typ choroby patrně souvisí s typem ustájení, takže se zdá, že poškození prstů a hyperkeratizace je častější a horší v klecových chovech díky stání na nakloněné podlaze z drátů, zatímco dermatitida je asi častější v halových chovech, patrně kvůli styku nohy s podestýlkou (Lay et al. 2011).
V halových chovech patrně častěji dochází k epidemiím bakteriálních chorob, zatímco v klecových systémech jsou častější onemocnění virová (Fossum et al. 2009; Kaufmann-Bart and Hoop 2009), takže v důsledku rozdíl mezi mortalitami není průkazný, jak jsme již uvedli.
Chování a možnosti realizace potřeb:
A tak zatímco ve výše zmíněných parametrech není rozdíl mezi klecovými a halovými chovy nijak jednoznačný, oba typy ustájení skýtají dramaticky odlišné podmínky z hlediska uspokojení behaviorálních potřeb slepic.
Pro pocit bezpečí má slepice silnou potřebu nocovat na vyvýšených hřadech a snášet vejce ve skrytých prostorách. Obě tyto činnosti jsou pro slepice tak důležité, že jsou pro jejich dosažení ochotny investovat podobné úsilí, jako pro získání potravy (Cooper and Albentosa 2003; Weeks and Nicol 2006). Nemožnost je vykonávat vede k neklidu a deprivaci (Olsson and Keeling 2000). V tomto klecové chovy, byť obohacené, rozhodně neplní pozitivní úlohy. Pro příklad uveďme, že Vyhláška č. 208/2004 Sb. sice stanoví povinnost umístění bidýlka o délce 15 cm na nosnici, ale to jednak nestačí pro všechny obyvatelky klece a jednak je díky výšce stropu bidýlko umístěno jen kousek nad podlahou, což slepici nijak životní pohodu nezabezpečí, jelikož instinktivně „ví“, že pozemní predátor ji z něčeho podobného může hravě ulovit. O tom, jak silný pocit strachu z vrozeného nepřítele může být, vzpomeňme si na své dětství, když nás rodiče učili spát o samotě a jak jsme se báli bubáků, což byl pro nás, jako denní primáty, předobraz afrických šelem, které nás v dřívějších dobách lovily.
Klecové chovy, ani ty obohacené, nijak nemohou slepicím zabezpečit možnost popelení, jelikož množství poskytnutého substrátu je zcela nedostatečné. Přitom popelení je pro slepice extrémně důležitá činnost, kterou intenzívně vyhledávají. V obohacenýc klecích se tak snaží činit alespoň „naprázdno“, což však jejich potřeby neuspokojí (Olsson and Keeling 2005).
Konečně, klecové chovy nenabízejí ani kvalitní sociální život, který, jak uvedeno výše, je pro slepici velmi důležitou komponentou životní pohody. Slepice je pohybově aktivní tvor s přirozenou tendencí tvořit malá hejna se silnou hierarchickou strukturou. V přirozených podmínkách se podřízení jedinci mohou vyhnout konfliktu a odejít jinam, což jim klecové chovy, na rozdíl od halových neumožňují a takové situace mohou vézt ke konfliktům, ozobávání peří (Dixon et al. 2010) či až kanibalismu.
V neprospěch halových chovů bývá argumentováno tím, že jsou zde nosnice sdruženy do obrovských hejn, což odporuje jejich přirozenosti. Je však třeba podotknout, že právě z hlediska welfare je zde tato nepřirozenost výhodou, protože u slepic v anonymních obřích hejnech dochází k tzv. společenské toleranci a nemají snahu se agresivně napadat (D’Eath and Keeling 2003; Widowski et al. 2016). Naopak, kvůli zvýšené agresivitě jsou problematičtější chovy menších hejn kolem 30 ks, kde slepice nemají na výběr s kým v hejnu budou, jak tomu někdy bývá v obohacených klecích.
Shrnutí:
Závěrem je tedy možno říci, že na každém způsobu ustájení můžeme najít nějaké výhody oproti jiným (Sherwin et al. 2010). Nicméně zatímco obohacené klece nepředstavují hlediska bezzávadnosti produktů ani fyzického zdraví ptáků žádnou jednoznačnou výhodu, ve srovnání s halovými chovy jsou obohacené klece mnohem horším řešením z hlediska welfare a životní pohody zvířat.
Použitá literatura:
Aerni V, Brinkhof MWG, Wechsler B, Oester H, Fröhlich E. 2005. Productivity and mortality of laying hens in aviaries: a systematic review. World’s Poultry Science Journal 61:130–142.
Alvarez-Fernández E, Domínguez-Rodríguez J, Capita R, Alonso-Calleja C. 2012. Influence of housing systems on microbial load and antimicrobial resistance patterns of Escherichia coli isolates from eggs produced for human consumption. J. Food Prot. 75:847–853.
Blokhuis HJ, Niekerk TFV, Bessei W, Elson A, Guémené D, Kjaer JB, Levrino G a. M, Nicol CJ, Tauson R, Weeks CA, et al. 2007. The LayWel project: welfare implications of changes in production systems for laying hens. World’s Poultry Science Journal 63:101–114.
Cooper JJ, Albentosa MJ. 2003. Behavioural priorities of laying hens. Avian and Poultry Biology Reviews 14:127–149.
D’Eath RB, Keeling LJ. 2003. Social discrimination and aggression by laying hens in large groups: from peck orders to social tolerance. Applied Animal Behaviour Science 84:197–212.
Dixon LM, Duncan IJH, Mason GJ. 2010. effects of four types of enrichment on feather-pecking behaviour in laying hens housed in barren environments. Animal welfare [Internet]. Available from: http://agris.fao.org/agris-search/search.do?recordID=US201301920636
Fossum O, Jansson DS, Etterlin PE, Vågsholm I. 2009. Causes of mortality in laying hens in different housing systems in 2001 to 2004. Acta Vet. Scand. 51:3.
Jones DR, Anderson KE, Guard JY. 2012. Prevalence of coliforms, Salmonella, Listeria, and Campylobacter associated with eggs and the environment of conventional cage and free-range egg production. Poult. Sci. 91:1195–1202.
Kaufmann-Bart M, Hoop RK. 2009. Diseases in chicks and laying hens during the first 12 years after battery cages were banned in Switzerland. Vet. Rec. 164:203–207.
Lay DC, Fulton RM, Hester PY, Karcher DM, Kjaer JB, Mench JA, Mullens BA, Newberry RC, Nicol CJ, O’Sullivan NP, et al. 2011. Hen welfare in different housing systems. Poult. Sci. 90:278–294.
Martin CD, Mullens BA. 2012. Housing and dustbathing effects on northern fowl mites (Ornithonyssus sylviarum) and chicken body lice (Menacanthus stramineus) on hens. Med. Vet. Entomol. 26:323–333.
Neira C, Laca Amanda, Laca Adriana, Díaz M. 2017. Microbial diversity on commercial eggs as affected by the production system. A first approach using PGM. Int. J. Food Microbiol. 262:3–7.
Olsson null, Keeling null. 2000. Night-time roosting in laying hens and the effect of thwarting access to perches. Appl. Anim. Behav. Sci. 68:243–256.
Olsson IAS, Keeling LJ. 2005. Why in earth? Dustbathing behaviour in jungle and domestic fowl reviewed from a Tinbergian and animal welfare perspective. Applied Animal Behaviour Science 93:259–282.
Paliy AP, Mashkey AM, Sumakova NV, Paliy AP. 2018. Distribution of poultry ectoparasites in industrial farms, farms, and private plots with different rearing technologies. Biosystems Diversity 26:153–159.
Petrik MT, Guerin MT, Widowski TM. 2015. On-farm comparison of keel fracture prevalence and other welfare indicators in conventional cage and floor-housed laying hens in Ontario, Canada. Poult. Sci. 94:579–585.
Riber AB, Casey-Trott TM, Herskin MS. 2018. The Influence of Keel Bone Damage on Welfare of Laying Hens. Front Vet Sci 5:6.
Sherwin CM, Richards GJ, Nicol CJ. 2010. Comparison of the welfare of layer hens in 4 housing systems in the UK. Br. Poult. Sci. 51:488–499.
Sparagano O, Pavlićević A, Murano T, Camarda A, Sahibi H, Kilpinen O, Mul M, van Emous R, le Bouquin S, Hoel K, et al. 2009. Prevalence and key figures for the poultry red mite Dermanyssus gallinae infections in poultry farm systems. Exp. Appl. Acarol. 48:3–10.
Stadig LM, Ampe BA, Van Gansbeke S, Van den Bogaert T, D’Haenens E, Heerkens JLT, Tuyttens FAM. 2015. Opinion of Belgian Egg Farmers on Hen Welfare and Its Relationship with Housing Type. Animals (Basel) [Internet] 6. Available from: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4730118/
Tůmová E, Engelmaierová M, Ledvinka Z, Dlouhá G. 2010. MIKROBIÁLNÍ KONTAMINACE VAJEC Z KLECOVÉHO A PODESTÝLKOVÉHO CHOVU. Výstup z řešení výzkumného záměru MŠMT MSM 604 607 0901 a výzkumného záměru MZe 0002701404.
Van Hoorebeke S, Van Immerseel F, Haesebrouck F, Ducatelle R, Dewulf J. 2011. The influence of the housing system on Salmonella infections in laying hens: a review. Zoonoses Public Health 58:304–311.
Vlčková J, Tůmová E, Ketta M, Englmaierová M, Chodová D. 2018. Effect of housing system and age of laying hens on eggshell quality, microbial contamination, and penetration of microorganisms into eggs. Czech Journal of Animal Science 63 (2018):51–60.
Weeks CA, Lambton SL, Williams AG. 2016. Implications for Welfare, Productivity and Sustainability of the Variation in Reported Levels of Mortality for Laying Hen Flocks Kept in Different Housing Systems: A Meta-Analysis of Ten Studies. PLoS ONE 11:e0146394.
Weeks CA, Nicol CJ. 2006. Behavioural needs, priorities and preferences of laying hens. World’s Poultry Science Journal 62:296–307.
Widowski TM, Hemsworth PH, Barnett JL, Rault J-L. 2016. Laying hen welfare I. Social environment and space. World’s Poultry Science Journal 72:333–342.
Wilkins LJ, McKinstry JL, Avery NC, Knowles TG, Brown SN, Tarlton J, Nicol CJ. 2011. Influence of housing system and design on bone strength and keel bone fractures in laying hens. Vet. Rec. 169:414.
Autor: Mgr. Karel Janko, Ph.D. , vědecký pracovník Akademie věd
Zdroj: Pirátské listy
Aktuality
Riaditeľ NOVOGALu o CHOVE sliepok: Podstielkový chov na západe dávno zavrhli, ochranári rozprávajú hlúposti
Nedávno zverejnil zábery odhaľujúce životné podmienky sliepok v klietkových chovoch na Slovensku. Niektoré z nich boli natočené v priestoroch levickej firmy NOVOGAL. O tom, ako v skutočnosti chov sliepok v tejto firme vyzerá, nám porozprával jej riaditeľ Ing. Ladislav BIRČÁK. A rozhodne si servítku pred ústa nedával.
Prečo sa sliepky chovajú vlastne v klietkach?
Kedysi sa sliepky chovali na podstielke, asi pred 40 rokmi, a dnes sa vlastne vraciame do minulosti. Klietkový chov bol vlastne pokrok a jednoznačne aj je. Z tohto vlaku (zmeny chovu) sa však už nedá vystúpiť a tak sa prispôsobujeme novým pravidlám aj my. Ale nedá sa to urobiť za päť rokov, ako je to uvedené v návrhu zákona, to je číri nezmysel. Hlavne, keď vám štát do dnešného dňa nedal ani jedno euro podpory. Stále sa porovnáme s nejakým Nemeckom, Rakúskom… Tam však boli predsa rodinné farmy, ktoré majú históriu aj 200 rokov, tam nebola kolektivizácia, neboli družstvá, veľké podniky živočíšnej výroby. Viete, to sa nedá za päť rokov zmeniť, lebo v Rakúsku to dobré budovali desiatky rokov. Vidno to aj na Nemecku. Východné Nemecko má doteraz veľké výmery pozemkov na hospodárenie, Západné Nemecko malé. V súčasnosti je trend v EU – že len to čo je malé, je dobré. A my sme tomuto trendu strašne podľahli. A nielen v tomto, ale aj v ostatných názoroch a návrhoch.
Čo si vlastne o tomto návrhu zákona myslíte?
Je to naozaj pekné, že sliepka nebude v klietkach, bude chovaná voľne, je to humánne, je to pekné, ale zabudli sme na logiku a podstatu. Tá sliepka je zviera, je tu pre človeka, a nie človek je tu pre pohodlie toho zvieraťa. Klietka je najhygienickejší spôsob chovu nosníc, to mi potvrdia aj veterinári. Pre predstavu, v podstielkovom chove ktorý máme tiež, máme štyrikrát vyššiu spotrebu liekov na zdravotnú očistu sliepok, ako v klietke a o 300% vyšší úhyn.
Prečo je to tak?
Lebo keď sa tie sliepky môžu stretávať, tak je tam väčšie riziko ochorenia. To je ako v dave ľudí, tam kde je vyššia koncentrácia, ľahšie sa od seba infikujú. Veď dnes máme choroby, o ktorých sme pred 15, 20 rokmi nemali ani potuchy! Tie choroby vznikajú aj u tých nosníc, vakcinuje sa skoro všetko, to všetko zapríčiňuje navýšenie koncentrácie zvierat. Sliepka si pamätá najviac 20 jedincov, vo veľkých koncentráciách sa nepoznajú, bojujú o krmivo, vodu a sú neustále v strese. Ten stres potom prispieva ku kanibalizmu a niekoľkonásobne vyššiemu úhynu.
Ako sa dostane vajíčko k zákazníkovi?
Keď ho znesie sliepka v klietke, prvýkrát v živote sa tohto vajíčka dotkne človek, ktorý si ho kúpi. Totiž z tej klietky putuje to vajíčko, predstavte si to ako dopravný pás, zariadením priamo do škatuľky na desať kusov v triediarni a baliarni vajec. Vo voliérovom a podstielkovom systéme pracovníčky vyzbierajú vajíčka zo zeme. Tá zem, to nie je podstielka-slama, aby ste mali predstavu, tá slama je slamou iba prvé dva týždne. Dostane sa na ňu trus, a po troch týždňoch sa slama zmení doslova na hnoj. A to sa nevymieňa každý mesiac. Tá slama na tam naskladní a je tam celý rok. Pokiaľ tá sliepka žije a nejde na porážku.
To sa nevymieňa?
To sa meniť nedá, keď sú tam zvierajú, fyzicky sa to meniť nedá a nemôže. Jedine, ak by ste odtiaľ dali preč všetky sliepky – ale kam ich po tú dobu dáte, potom by sa to dalo vymeniť. Ale musí sa to aj vyumývať a vydezinfikovať. Takže je nemysliteľné, aby sa to počas chovu menilo. A teraz si to predstavte, že tie pracovníčky vyzbierajú dve vedrá vajíčok. Dve vedrá po sto kusov, potom čo, zoberie si handričku a každé poutiera?
Vy si myslíte, že na každé znečistené vajíčko si zoberie zvlášť handričku? To sme fakt naivní? Keď sa len na jedinom vajíčku nachádza nejaká nákaza salmonely, trus, to sa vyčistiť nedá. A hlavne, nie je to hygienické a nákaza sa rozmaže handričkou na všetky ostatné vajcia… Vy si doma to vajce neumývate, rozbijete ho a na okrajoch tej škrupinky môže byť niečo špinavé, prenesiete si to rukami. Aj pre toto všetko bol klietkový chov vyhlásený za najhygienickejší. A toto dodnes tvrdia veterinári a platí to.
Mali ste aj možnosť diskutovať s aktivistami, politikmi na túto tému?
Táto možnosť nikdy nebola a podľa mňa aj nikdy nebude. Poslanec p. Šudík toto celé videl asi iba z vlaku… Je to iba hlásna trúba ochranárov. Je smutné, ak zákony navrhujú neodborníci a tieto zákony škodia aj ľuďom aj zvieratám.
Je klietkový chov vlastne na niečo užitočný?
Na výrobu bezpečných zdravotne nezávadných vajec v potrebnom množstve. Hybridy nosníc sa posledných 40 rokov šľachtili na menej pohybu a vyššiu znášku. A teraz chceme, aby z nosníc boli športovkyne s nižšou znáškou. A odkiaľ zoberieme chýbajúce vajcia pre obyvateľstvo?
Z vajíčok, predovšetkým z klietkového chovu, sa vyrába aj napr. vajíčková sušina. Tá sa môže vyrábať aj z podstielkových vajíčok, ale sú drahšie a preto sa používajú na výrobu hlavne klietkové vajíčka. Túto sušinu používajú pekári, už dávno nepoužívajú čerstvé vajcia, v potravinárstve sa všade používa zásadne sušená vaječné zmes a to z klietkových vajec a prakticky ju aj na Slovensku konzumujeme na dennej báze. Keďže sa dováža najmä z Poľska, a Poľsko má ešte menej prerobených klietok, ako Slovensko a nechystá sa prijať nijaký podobný zákon o zákaze klietok, bude klietkové vajcia konzumovať v skrytej forme denne každý Slovák aj naďalej.
Tak ako dopadne tá zmena na podstielkový chov?
Je to už na hrane, že my rozprávame o niečom, čo už momentálne nie je v západných krajinách pravdou, tak sa kompletne zmenili podmienky. Podstielkový chov západné krajiny už niekoľkými rokmi zavrhli. Tak isto aj voľný výbeh. Tento upadá, a už ani v Nemecku nedostanete povolenie na vytvorenie nového chovu z voľného výbehu. Tam sa sliepky chovajú v halách. Na 2500 kusov sliepok potrebujete hektár pôdy, ak ich chceme vypustiť. To ukladá norma. Vyzerá to tak, že na hale sú dvierka po boku haly a sliepky chodia von. To je voľný výbeh. Sliepky majú znáškové hniezda v halách v technológii, sliepka sa naučí znášať do týchto hniezd. Samozrejme, že občas znesie vajíčko aj mimo. Ale neviem si predstaviť, ako by zamestnanci behali po desiatich hektároch pozemku a zbierali denne vajíčka, ak niekto chová 25 tisíc sliepok. Ochranári rozprávajú hlúposti, že sliepka si potrebuje sama prirodzene stavať hniezdo, to je nezmysel, lebo ak vypustíte 25 tisíc sliepok von na tých 10 hektárov, a začnú si na tejto ploche stavať hniezda, tak koľko ľudí potrebujete zamestnať na ich zber? Sliepka sa proste naučí znášať vajíčka do technologického hniezda v hale.
A aj preto sa od tohto chovu ustupuje, lebo hydinová trus je pri voľnom výbehu všade na tých 10 hektároch, dostáva sa dažďom do spodných vôd a zvyšujú sa hodnoty dusičnanov a dusitanov vo vodách a práve v západných krajinách proti tomuto zbroja ochranári. Skrátka nechcú voľné výbehy. A potom je tu ešte samozrejme obrovské riziko vtáčej chrípky.
Ako sa teda chovajú sliepky v Nemecku?
Momentálne je obrovským trendom chovu nosníc tzv. voliéra. V Nemecku, Holandsku a v Rakúsku už ani podstielky nie sú! A nás s tým chcú začať, nútia nás na podstielky a voľné výbehy, aby sme o to o desať rokov zavrhli ako oni. Je to číry nezmysel!
My už tiež preskakujeme toto obdobie a postupne prechádzame na voliéry, v Leviciach máme 220 000 nosníc. Ale viete aké sú náklady na zmenu chovu? Na prerábky na voliéry potrebujem 5,1 milióna EUR. A tie jednoducho nemáme. Takže si ich asi budem musieť požičať z banky. Priemerný zisk na stredisko ročne je maximálne 150 tisíc EUR. Takže si to vydeľte o koľko vám vyjde ročná návratnosť? 25 rokov! Poznáte nejakého podnikateľa, ktorý by investoval peniaze, aby sa mu vrátili o 25 rokov? Takže je to celé nezmysel. Návratnosť sa dá skrátiť jedine s nenávratnou podporou zo strany štátu vo forme dotácii. Znova sa vrátim k politike, sľubovali nám, že dostaneme výraznú sumu na podporu zmenu chovu, hovorilo sa o 70 percentách (ako na západe) potom to znížili na 50 a doteraz sme nedostali nič. Takže, dá sa robiť v takýchto podmienkach a niečo prerábať? Banky kvôli schváleniu úverov žiadajú potvrdenie o schválení projektu na dotácie, toto potvrdenie vám nik nedá – je to skrátka začarovaný kruh.
Ochranári hovoria o tom, že klietkový chov už nie je v EÚ trendom a mnohé štáty ho zakazujú. Čo teda na Slovensku?
Hydinári na Slovensku vedia, že tá prerábka ich neminie. Ale my sme si prešli chovateľov v Nemecku a Rakúsku, nebudeme robiť podstielky a voľné výbehy, keď to už nerobia ani Nemci ani Rakúšania. Budeme robiť voliéry – ide tiež o alternatívny spôsob chovu. Aby ste mali predstavu, ide tiež o klietkové železné technológie, len tam nie sú dvierka, teda sliepka môže zísť z tej konštrukcie na podlahu v danej hale. V tom je jediný rozdiel. My, hydinári na Slovensku to chceme postupne prerábať, ale nie bez dotácií a pomoci štátu, a nie za 5 rokov. Táto doba je extrémne krátka. Treba si počkať na zákon v EÚ parlamente a nie individuálne dopredu na Slovensku niečo rušiť a zakazovať s nereálnou dobou. Slovensko zas chce byť Európskejšie ako Európa.
Ak by u nás tento zákon prešiel, budú sa naďalej môcť u nás klietkové vajcia predávať, no nie vyrábať. Takže k nám začne dovoz klietkových vajec z Poľska. Tí jediní dokážu pokrývať trh a výpadok na Slovensku.
Ako vnímate tento problém a aktivity okolo klietkového chovu sliepok vy, ako producent a podnikateľ?
Čo sa týka aktivistov, humanistov, čo podpisovali petíciu za zákaz klietkového chovu, a bolo ich už cez 40 tisíc, chcem sa ich opýtať, v čom je problém? Veď si dnes môžu kúpiť vajcia aj z alternatívnych zdrojov na Slovensku, teda aké chcú. Tak nech sa páči, nech si kupujú podstielkové vajcia. Ale prečo chcú brať zákonom možnosť výberu napr. dôchodcom kúpiť si klietkové vajíčka za lacnejšiu cenu?! To ja nechápem, prečo takýto zákon chceme, keď si dnes v obchode môže každý vybrať vajíčka aké chce, aj klietkové, aj podstielkové, aj z voľného výbehu dokonca aj biovajcia. Ale to právo voľby a výberu nezničme nejakým zákonom, či príkazom.
Mimochodom, predaj biovajec na Slovensku sa pohybuje menej ako jedno percento z množstva predaných vajec. My vajcia aj predávame, aj nakupujeme, a dokonca aj biovajcia od iných dodávateľov. A poviem vám jednu zaujímavosť. Mali sme dávnejšie dodávateľa z Maďarska, od neho sme biovajcia nakúpili a zrazu mi pracovníčky z baliarne volajú, že majú tam nejakú paletu divných vajíčok z Maďarska. A naozaj, na vajciach boli 2 pečiatky. Bola tam pečiatka 0 HU, ide o označenie bio z Maďarska. No na druhej strane toho istého vajíčka bolo ešte druhá pečiatka 3 PL. To znamená klietkový chov z Poľska. Takže, podnikavý Maďar nakupoval neznačené vajcia z Poľska, klietkové, ktoré si následne doma značil ako biovajcia, a tie predával dôverčivým Slovákom ako bioprodukt za podstatne vyššiu cenu.
Prevoz neznačených vajec je zakázaný a prevozcovia to praktizujú tak, že naplnia kamión neoznačenými vajíčkami z Poľska, môžu to byť aj vajcia z Ukrajiny, ale pridajú tam aj posledný rad paliet označených opečiatkovaných na konci kamiónu pri dverách, kvôli možnej kontrole. Ten, ktorý si ich kúpil v Maďarsku za účelom označenia ako bio a následného predaja na Slovensko si nevšimol, že na linku poslal aj pár paliet týchto koncových označených. Čiže takto sa obchoduje s vajíčkami po Európe a naozaj nik vám nezaručí, že kupujete falošný produkt.
Pýtala sa Hena Ďurovová, celý text na nitranoviny.sk
V rámci štruktúry chovov nosníc na Slovensku sa chová 75 % nosníc v klietkových chovoch, 22,5 % nosníc v podstielkových chovoch a 2,5 % v biochovoch a voľných výbehoch.
V súčasnosti platná legislatíva EÚ chov nosníc v obohatených klietkach nezakazuje. Uviedol to v utorok na tlačovej besede Únie hydinárov Slovenska (ÚHS) jej riaditeľ Daniel Molnár k poslaneckému návrhu zakázať klietkový chov nosníc v SR.
Ak bude v rámci EÚ ako celku prijatý právny predpis zakazujúci klietkový chov, slovenskí chovatelia nosníc ho podľa neho budú rovnako ako chovatelia v ostatných členských krajinách rešpektovať. „Ak však príde v Národnej rad SR k prijatiu predpisu so zákazom chovu nosníc v klietkovom chove, pôjde o tzv. goldplating,“ zdôraznil Molnár.
Navrhovaný právny predpis bude podľa Molnára nad rámec predpisov platných v EÚ a zavedie tak prísnejšie opatrenia, ako sú minimálne požiadavky stanovené v právnych predpisoch EÚ a uplatňované v ostatných členských krajinách EÚ.
„Legislatíva prijatá nad rámec predpisov EU bude znamenať zvýšené náklady pre chovateľov hydiny v SR oproti iným členským krajinám. Prinesie výrazne vyššie ceny vajec pre spotrebiteľov na trhu v SR, zníženie konkurencieschopnosti slovenských producentov vajec, znemožnenie ich presadenia sa na spoločnom trhu a v konečnom dôsledku vážne ohrozenie až likvidáciu produkcie vajec v SR. Tie budú na trhu nepredajné z dôvodu vyšších výrobných nákladov a našich odbytových cien, a to až do zavedenia zákazu klietkových chovov v celej EÚ,“ upozornil.
„Aj keď zatiaľ nie je schválený žiadny európsky právny predpis, ktorý by zakazoval chov nosníc v klietkových systémoch, na Slovensku zaznamenávame už niekoľko rokov veľký tlak zahraničných obchodných reťazcov a ochranárskych združení na zvyšovanie ponuky vajec z podstielkových chovov a ukončenie predaja vajec z klietkových chovov od roku 2025,“ pripomenul.
ÚHS podľa Molnárových slov dlhodobo upozorňuje, že tento tlak nemá žiadne opodstatnenie z pohľadu podmienok v chove nosníc ani z pohľadu kvality vajec a chovateľom prináša značné investičné náklady a spotrebiteľom drahšie vajcia. Poznamenal, že v rámci štruktúry chovov nosníc na Slovensku sa chová 75 % nosníc v klietkových chovoch, 22,5 % nosníc v podstielkových chovoch a 2,5 % v biochovoch a voľných výbehoch. Doplnil, že aj v SR sa podobne ako v okolitých krajinách postupne realizuje rekonštrukcia klietkových chovov na podstielkové a voliérové chovy. „Na prerobenie všetkých klietkových chovov bude nevyhnutné vynaložiť investície vo výške viac ako 75 miliónov eur, ktoré však chovatelia nosníc nemajú k dispozícii,“ podčiarkol.
„V nedávnej minulosti sme sa stretli so zákazom chovu nosníc v neobohatených klietkach. Tento zákaz vyplýval zo smernice EÚ, ktorá stanovila prechodné obdobie v dĺžke viac ako 12 rokov, aby mohli chovatelia upraviť svoje chovné systémy. Slovenskí chovatelia hydiny tento záväzok na rozdiel od mnohých iných krajín splnili na 100 %, ale iba vďaka dostatočne dlhému prechodnému obdobiu a vyčleneniu finančných prostriedkov z EÚ na tieto prerábky. Preto aj v prípade zákazu chovu nosníc v klietkových chovov bude nevyhnutné dostatočne dlhé prechodné obdobie na rekonštrukciu chovných priestorov a poskytnutie finančnej podpory na jej realizáciu,“ dodal Molnár.
(TASR)
Holandský a německý trh je provázaný a vejce M z podestýlky tam stoupají před Velikonocemi týdně o dvacet centů. V 7. týdnu se nakupovalo za 15,65 Euro za 100 ks. V Rakousku, Maďarsku a Polsku cena překonala hranici 16 E/100 ks a také postupně stoupá. České úřady ceny nezveřejňují, tedy ano, ale naposledy to bylo za loňský 40. týden. Podle povinných hlášení do Bruselu máme se Slovenskem v 6. týdnu cenu kolem 15 Euro/100 ks.
Výrobní cena vajec M zaparkovala ve Francii na nevídané hodnotě 3 Euro/kg a cenu tam určuje cena klecových vajec. Podle německých, slovenských a polských povinných statistik je cena klecových vajec M od 14,33 do 14,7 Euro/100 ks. V Maďarsku to producenti zvedli na 17,7 Euro/100 ks, ale mají v maloobchodu cenový strop, který jde k tíži obchodníkům a nikdo neví, co se po jeho skončení bude dít, tedy, jak budou tamní obchodníci dohánět své ztráty.
Ceny pro zpracovatelský průmysl v Polsku překročily hranici 2 000 Euro/t a poptávka je stále velká. V Německu varují, že před Velikonocemi nebudou obarvovat vejce ve velkém a ať si je každý kdo chce obarví sám. Levné dovozy z USA nehrozí a Ukrajina má potíže s výrobou kvůli výpadkům elektřiny, které způsobuje ruské bombardování.
Ceny budou proto celý březen stoupat, na jakou úroveň a zda vůbec klesnou v dubnu těžko odhadovat. Ptačí chřipka stále řádí a inflace i přes pomalejší postup je u nás vysoko přes deset procent. Trend cen vajec bude dominantně určovat holandský a německý trh.
Obchodní koncese udělené Ukrajině mají být prodlouženy o jeden rok
Sdružení farmářů bije na poplach: chovu drůbeže v EU hrozí kolaps
Klecové chovy pro slepice musí skončit, potvrdil vědecký orgán EU
Riaditeľ hydinárne: Zákaz klietok určite zvýši CENU vajec. KOĽKO si priplatíme?
