Connect with us
Reklama

Aktuality

Karel Janko: Slepice do klece? Historický pohled a domestikace kura domácího

Published

on

Zvířata provázela člověka rozumného (Homo sapiens) od úsvitu věků. Člověk k nim měl často velmi niterný vztah, jež formoval naše sociálních struktury i náboženství. Uctívání, či dokonce zbožštění, mnoha zvířecích druhů bylo běžné již pro člověka-lovce, který například ve velkých šelmách viděl učitele i spřízněnce.

Rozvoj našich duševních schopností, stabilita klimatu, technologický a kulturní pokrok pak počátkem Neolitu vedl k vzniku zemědělství a tím i k počátkům domestikace rozličných živočišných druhů, ať už přímým způsobem, kdy lidé cíleně začali zvířata chytat a chovat, nebo komenzálním způsobem, kdy se zvířata sama přidružila k lidským společenstvím, jako například psi. Zásadně se tak změnil i přístup ke zvířatům směrem k mnohem utilitárnějšímu náhledu. Nicméně i tak až do 20. století žila velká část lidské populace v každodenním kontaktu s domácími zvířaty, a teprve průmyslová revoluce, a zejména doba poválečná, přinesla do té doby nevídaný stav, kdy se naprostá většina lidské populace přestala věnovat zemědělství. Chov užitkových zvířat se mnohem zintenzívnil a čím dál tím měně reflektoval jejich životní pohodu a přirozené potřeby. Tento vývoj dokresluje vznik dříve neslýchaných a odosobněných pojmů jako „živočišná výroba“.

Jedním ze zemědělsky nejvýznamnějších druhů živočichů je kur domácí (Gallus gallus domesticus). Pochází převážně z jihoasijského divokého předka kura bankivského (Gallus gallus), jež vede aktivní život v malých hejnech. Pro další posouzení welfare nosnic je podstatné zmínit, že u divokého předka kura domácího došlo během evoluce k vývoji mnoha adaptivních prvků chování, jež mu umožňují úspěšné přežití v pozemních podmínkách. Především tedy potravu hledají hrabáním, predátorům se vyhýbají nocováním vysoko ve větvích a hnízděním v dobře skrytých místech. Parazitům se brání mmj. tak, že si peří udržují v pořádku pomocí popelení, které provádějí několikrát denně.

Domestikace kura domácího trvala po tisíce let a dala vznik mnoha plemenům chovaných jak pro maso, tak pro vejce. Kur prošel intenzivním šlechtěním zaměřeným na užitkovost, ať už rychlý růst nebo vysoké snášky, a od svého divokého předka se tak výrazně změnil v mnoha fyziologických aspektech. Podstatně menší pozornost však byla zaměřena na etologické změny. Během domestikace sice došlo výraznému snížení agresivity a plachosti, což jsou pro chov nežádoucí vlastnosti, ale jinak doznal repertoár přirozených prvků chování kura domácího jen malých změn. Koneckonců, asi každý trochu všímavější drobnochovatel potvrdí, že kur domácí je pohybově velmi aktivní zvíře, vyhledává skrytá hnízdiště a má potřebu hřadovat na co nejvyšších bidýlkách, ačkoliv mu nehrozí útok predátorů. Mnoha studiemi bylo prokázáno, že tyto a další prvky chování jsou kurovi vrozeny, ptáci mají silnou motivaci je vykonávat a pokud je jim bráněno v jejich výkonu, dochází u nich ke stresu a deprivaci (viz. níže).

Současný chov:
Dnešní chovy nosnic se dají klasifikovat do několika základních typů, a to:

1) konvenční bateriové klece,
2) obohacené klece,
3) halový chov a voliéry,
4) volný výběh a tzv. ekologické zemědělství.

Tento výčet shodou okolností reflektuje i vhodnost chovných zařízení z hlediska welfare zvířat od nejhorších k nejlepším, jelikož konvenční bateriové klece neumožňují slepicím realizaci prakticky žádných potřebných projevů chování, kromě přijímání potravy a pití, a byly proto ve vyspělých zemích zakázány. Obohacené klece se od bateriových liší v tom, že musí obsahovat hnízdo (aniž by ovšem bylo vyhláškou stanoveno, jak má vypadat), stelivo (pokud vím, nedefinovaného množství), jež teoreticky ptákům umožní hrabání a klování, dále hřady a prostředek pro zkracování drápů. Halový chov již umožňuje volný pohyb po podlahách, které mají být do značné míry pokryty podestýlkou a musí také poskytovat hnízda a hřady. Voliérový chov navíc obsahuje regály umožňující nosnicím lepší vertikální využití prostoru, což, jak jsme již zmínili, má pro ptáky velký význam. Konečně, volný výběh pak představuje typ chovu s největším potenciálem pro welfare a je nejbližší tradičnímu způsobu chovu.

Jelikož předkládaný návrh zákona nejspíše předpokládá přesun od chovů klecových k halovým, zaměříme se na srovnání těchto dvou systémů. Ukážeme si, že současné poznání rozhodně nedokazuje větší zdravotní nezávadnost vajec z obohacených klecových chovů, že klecové chovy nemají jasně prokazatelný benefit z hlediska zdraví a úmrtnosti slepic, a především pak, že poskytují daleko horší podmínky z hlediska welfare, než chovy halové.

Hygiena a zdravotní ne/závadnost vajec:
Zvýšený zájem o alternativnější chovy přátelštější k potřebám ptáků samozřejmě vedl k zintenzívnění zájmu vědců i úřadů o zdravotní bezpečí konzumentů vajec z takových chovů pocházejících. Do dnešní doby existuje již relativně mnoho studií z různých částí světa, které srovnávají bakteriální kontaminace produktů slepičích farem. V ideálním případě tyto studie porovnávají incidenci bakterií v prostředí, kde se slepice vyskytuje (klec, podestýlka atp.), v kloakách ptáků a jejich výkalech, na skořápkách snesených či uskladněných vajec a také v obsahu vajec (žloutek, bílek). V neposlední řadě se také zajímají o rezistenci zjištěných bakterií na antibiotika.

Z metodických důvodů se v dřívějších dobách, a bohužel to platí i pro některé dnešní studie, počítala incidence a prevalence bakterií jako takových, případně se kultivačními metodami studovalo několik málo vybraných patogenních druhů. Pouhé srovnání počtu bakterií má však jen omezenou výpovědní hodnotu (asi jako tvrdit, že na jednom poli je více savců, než na jiném, aniž bychom zvážili, zda jde o šelmy, netopýry nebo krtky) a v současné době, je již trendem studovat druhovou rozmanitost bakteriálních osad pomocí nových metod analýzy DNA.

Studiem dostupné literatury jsem dospěl k závěru, že současná data rozhodně nenaznačují zvýšená rizika nakažení patogeny při neklecových chovech. Je jistě nepochybné, že skořápky vajec z volnějších chovů jsou mnohem hustěji osídleny bakteriemi, než ty z klecí, kde tolik nedochází k jejich znečišťování (například (Alvarez-Fernández et al. 2012; Vlčková et al. 2018)). Panuje ovšem celkem shoda v tom, že kontaminace obsahů vajec je velmi nízká a systém ustájení nosnic na něj spíše nemá vliv (např. (Tůmová et al. 2010; Jones et al. 2012)). To je koneckonců pochopitelné – ptáci jsou tu na Zemi přes sto miliónů let, a kdyby jejich skořápky nedokázaly účinně vzdorovat invazi vnějších bakterií, asi bychom se s nimi nepotkali. Některé moderní studie diverzity bakterií dokonce ukázaly, že ačkoliv je celková kontaminace skořápek nižší u klecových chovů, mohou mít tato vejce na svých skořápkách výrazně vyšší zastoupení některých potenciálně nebezpečných patogenů (Neira et al. 2017) a dokonce, že prostředí klecových chovů může vykazovat vyšší riziko přenosu a nákazy Salmonellou (Van Hoorebeke et al. 2011). Celkově tedy rozhodně není možné říci, že by ústup od klecových chovů vedl k vyšším zdravotním rizikům.

Nicméně, za obzvláště znepokojující však považuji jinou věc, a to, že bakterie z konvenčních chovů (klece, haly) vykazují mnohem vyšší rezistenci vůči antimikrobiálním přípravkům a jejich kombinacím, než bakterie z volnějších a alternativních chovů (Alvarez-Fernández et al. 2012). Ačkoliv rezistentní bakterie byly jasně dokumentovány i v domácích chovech, zdá se, že rozdíl souvisí s nadužíváním antibiotik v intenzivních chovech, což může mít velmi nebezpečný dopad na šíření rezistentních patogenů a jejich přenosu na lidi u kterých by pak nemusela fungovat léčba antibiotiky.

Mortalita:
Ačkoliv je mortalita slepic z mnoha důvodů velmi sledována, studií, které by na robustním datasetu srovnaly jednotlivé typy chovů a vliv tamních parametrů, není mnoho. Některé, jako Projekt „LayWel“ od (Blokhuis et al. 2007) a dotazníková studie belgických farmářů od (Stadig et al. 2015), zjistily mírně vyšší mortalitu v obohacených klecích ve srovnání s halami, jiné, jako meta-analýza od (Aerni et al. 2005) nezjistila rozdíly mezi typy chovů, a konečně některé, třeba meta-analýza od (Weeks et al. 2016) ukázala poněkud větší průměrnou mortalitu v jednopodlažních halách. Zdá se tedy, že typ chovu nemá zásadní vliv na mortalitu a spíše záleží na zkušenosti toho kterého chovatele konkrétním provedení chovu, což koneckonců naznačuje i dotazníková studie od (Stadig et al. 2015).

Zdraví:
Vyšlechtění k vysokým snůškám vedlo u slepic k extrémním nárokům na metabolismus vápníku a tak je osteoporóza jedním z nejzávažnějších zdravotních komplikací v chovech. Jak víme i z humánní medicíny, nedostatek pohybu má negativní vliv na rozvoj této nemoci a tak nepřekvapí, že v klecových chovech je incidence této bolestivé choroby vyšší, než ve volnějších chovech, které umožňují pohyb (Lay et al. 2011). Osteoporóza vede k deformacím až zlomeninám, nejčastěji na hřebenu hrudní kosti (Riber et al. 2018). Bylo ukázáno, že kvůli nárazům do překážek a nevhodné manipulaci je incidence zlomenin vyšší u neklecových chovů, než u klecových, ale i tam dosahuje ke konci snáškového cyklu alarmujících čísel (Wilkins et al. 2011; Petrik et al. 2015). A tak bez ohledu na typ chovu patří prevence zlomenin a osteoporózy k největším problémům současné welfare nosnic, který vyžaduje komplexní řešení od metod ustájení přes dietetická opatření až po výběr vhodných plemen (Riber et al. 2018).

Co se parazitů týče, tak závažným problémem je napadení roztoči, hlavně čmelíkem kuřím (Dermanyssus gallinae), o němž se soudí, že kvůli možnosti úkrytu v podestýlce bude častější v neklecových chovech (Lay et al. 2011). Srovnávací studie tento trend naznačují, ale výrazný rozdíl neukazují, jelikož tento parazit může i v klecových chovech být dosti častý (Sparagano et al. 2009; Sherwin et al. 2010; Paliy et al. 2018). Naopak, díky možnosti popelení mají slepice z halových chovů lepší možnost zbavit se parazitů žijících v peří (Martin and Mullens 2012).

Z dalších zdravotních komplikací jsou časté a závažné problémy nohou, kde konkrétní typ choroby patrně souvisí s typem ustájení, takže se zdá, že poškození prstů a hyperkeratizace je častější a horší v klecových chovech díky stání na nakloněné podlaze z drátů, zatímco dermatitida je asi častější v halových chovech, patrně kvůli styku nohy s podestýlkou (Lay et al. 2011).

V halových chovech patrně častěji dochází k epidemiím bakteriálních chorob, zatímco v klecových systémech jsou častější onemocnění virová (Fossum et al. 2009; Kaufmann-Bart and Hoop 2009), takže v důsledku rozdíl mezi mortalitami není průkazný, jak jsme již uvedli.

Chování a možnosti realizace potřeb:
A tak zatímco ve výše zmíněných parametrech není rozdíl mezi klecovými a halovými chovy nijak jednoznačný, oba typy ustájení skýtají dramaticky odlišné podmínky z hlediska uspokojení behaviorálních potřeb slepic.

Pro pocit bezpečí má slepice silnou potřebu nocovat na vyvýšených hřadech a snášet vejce ve skrytých prostorách. Obě tyto činnosti jsou pro slepice tak důležité, že jsou pro jejich dosažení ochotny investovat podobné úsilí, jako pro získání potravy (Cooper and Albentosa 2003; Weeks and Nicol 2006). Nemožnost je vykonávat vede k neklidu a deprivaci (Olsson and Keeling 2000). V tomto klecové chovy, byť obohacené, rozhodně neplní pozitivní úlohy. Pro příklad uveďme, že Vyhláška č. 208/2004 Sb. sice stanoví povinnost umístění bidýlka o délce 15 cm na nosnici, ale to jednak nestačí pro všechny obyvatelky klece a jednak je díky výšce stropu bidýlko umístěno jen kousek nad podlahou, což slepici nijak životní pohodu nezabezpečí, jelikož instinktivně „ví“, že pozemní predátor ji z něčeho podobného může hravě ulovit. O tom, jak silný pocit strachu z vrozeného nepřítele může být, vzpomeňme si na své dětství, když nás rodiče učili spát o samotě a jak jsme se báli bubáků, což byl pro nás, jako denní primáty, předobraz afrických šelem, které nás v dřívějších dobách lovily.

Klecové chovy, ani ty obohacené, nijak nemohou slepicím zabezpečit možnost popelení, jelikož množství poskytnutého substrátu je zcela nedostatečné. Přitom popelení je pro slepice extrémně důležitá činnost, kterou intenzívně vyhledávají. V obohacenýc klecích se tak snaží činit alespoň „naprázdno“, což však jejich potřeby neuspokojí (Olsson and Keeling 2005).

Konečně, klecové chovy nenabízejí ani kvalitní sociální život, který, jak uvedeno výše, je pro slepici velmi důležitou komponentou životní pohody. Slepice je pohybově aktivní tvor s přirozenou tendencí tvořit malá hejna se silnou hierarchickou strukturou. V přirozených podmínkách se podřízení jedinci mohou vyhnout konfliktu a odejít jinam, což jim klecové chovy, na rozdíl od halových neumožňují a takové situace mohou vézt ke konfliktům, ozobávání peří (Dixon et al. 2010) či až kanibalismu.

V neprospěch halových chovů bývá argumentováno tím, že jsou zde nosnice sdruženy do obrovských hejn, což odporuje jejich přirozenosti. Je však třeba podotknout, že právě z hlediska welfare je zde tato nepřirozenost výhodou, protože u slepic v anonymních obřích hejnech dochází k tzv. společenské toleranci a nemají snahu se agresivně napadat (D’Eath and Keeling 2003; Widowski et al. 2016). Naopak, kvůli zvýšené agresivitě jsou problematičtější chovy menších hejn kolem 30 ks, kde slepice nemají na výběr s kým v hejnu budou, jak tomu někdy bývá v obohacených klecích.

Shrnutí:
Závěrem je tedy možno říci, že na každém způsobu ustájení můžeme najít nějaké výhody oproti jiným (Sherwin et al. 2010). Nicméně zatímco obohacené klece nepředstavují hlediska bezzávadnosti produktů ani fyzického zdraví ptáků žádnou jednoznačnou výhodu, ve srovnání s halovými chovy jsou obohacené klece mnohem horším řešením z hlediska welfare a životní pohody zvířat.

Použitá literatura:

Aerni V, Brinkhof MWG, Wechsler B, Oester H, Fröhlich E. 2005. Productivity and mortality of laying hens in aviaries: a systematic review. World’s Poultry Science Journal 61:130–142.

Alvarez-Fernández E, Domínguez-Rodríguez J, Capita R, Alonso-Calleja C. 2012. Influence of housing systems on microbial load and antimicrobial resistance patterns of Escherichia coli isolates from eggs produced for human consumption. J. Food Prot. 75:847–853.

Blokhuis HJ, Niekerk TFV, Bessei W, Elson A, Guémené D, Kjaer JB, Levrino G a. M, Nicol CJ, Tauson R, Weeks CA, et al. 2007. The LayWel project: welfare implications of changes in production systems for laying hens. World’s Poultry Science Journal 63:101–114.

Cooper JJ, Albentosa MJ. 2003. Behavioural priorities of laying hens. Avian and Poultry Biology Reviews 14:127–149.

D’Eath RB, Keeling LJ. 2003. Social discrimination and aggression by laying hens in large groups: from peck orders to social tolerance. Applied Animal Behaviour Science 84:197–212.

Dixon LM, Duncan IJH, Mason GJ. 2010. effects of four types of enrichment on feather-pecking behaviour in laying hens housed in barren environments. Animal welfare [Internet]. Available from: http://agris.fao.org/agris-search/search.do?recordID=US201301920636

Fossum O, Jansson DS, Etterlin PE, Vågsholm I. 2009. Causes of mortality in laying hens in different housing systems in 2001 to 2004. Acta Vet. Scand. 51:3.

Jones DR, Anderson KE, Guard JY. 2012. Prevalence of coliforms, Salmonella, Listeria, and Campylobacter associated with eggs and the environment of conventional cage and free-range egg production. Poult. Sci. 91:1195–1202.

Kaufmann-Bart M, Hoop RK. 2009. Diseases in chicks and laying hens during the first 12 years after battery cages were banned in Switzerland. Vet. Rec. 164:203–207.

Lay DC, Fulton RM, Hester PY, Karcher DM, Kjaer JB, Mench JA, Mullens BA, Newberry RC, Nicol CJ, O’Sullivan NP, et al. 2011. Hen welfare in different housing systems. Poult. Sci. 90:278–294.

Martin CD, Mullens BA. 2012. Housing and dustbathing effects on northern fowl mites (Ornithonyssus sylviarum) and chicken body lice (Menacanthus stramineus) on hens. Med. Vet. Entomol. 26:323–333.

Neira C, Laca Amanda, Laca Adriana, Díaz M. 2017. Microbial diversity on commercial eggs as affected by the production system. A first approach using PGM. Int. J. Food Microbiol. 262:3–7.

Olsson null, Keeling null. 2000. Night-time roosting in laying hens and the effect of thwarting access to perches. Appl. Anim. Behav. Sci. 68:243–256.

Olsson IAS, Keeling LJ. 2005. Why in earth? Dustbathing behaviour in jungle and domestic fowl reviewed from a Tinbergian and animal welfare perspective. Applied Animal Behaviour Science 93:259–282.

Paliy AP, Mashkey AM, Sumakova NV, Paliy AP. 2018. Distribution of poultry ectoparasites in industrial farms, farms, and private plots with different rearing technologies. Biosystems Diversity 26:153–159.

Petrik MT, Guerin MT, Widowski TM. 2015. On-farm comparison of keel fracture prevalence and other welfare indicators in conventional cage and floor-housed laying hens in Ontario, Canada. Poult. Sci. 94:579–585.

Riber AB, Casey-Trott TM, Herskin MS. 2018. The Influence of Keel Bone Damage on Welfare of Laying Hens. Front Vet Sci 5:6.

Sherwin CM, Richards GJ, Nicol CJ. 2010. Comparison of the welfare of layer hens in 4 housing systems in the UK. Br. Poult. Sci. 51:488–499.

Sparagano O, Pavlićević A, Murano T, Camarda A, Sahibi H, Kilpinen O, Mul M, van Emous R, le Bouquin S, Hoel K, et al. 2009. Prevalence and key figures for the poultry red mite Dermanyssus gallinae infections in poultry farm systems. Exp. Appl. Acarol. 48:3–10.

Stadig LM, Ampe BA, Van Gansbeke S, Van den Bogaert T, D’Haenens E, Heerkens JLT, Tuyttens FAM. 2015. Opinion of Belgian Egg Farmers on Hen Welfare and Its Relationship with Housing Type. Animals (Basel) [Internet] 6. Available from: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4730118/

Tůmová E, Engelmaierová M, Ledvinka Z, Dlouhá G. 2010. MIKROBIÁLNÍ KONTAMINACE VAJEC Z KLECOVÉHO A PODESTÝLKOVÉHO CHOVU. Výstup z řešení výzkumného záměru MŠMT MSM 604 607 0901 a výzkumného záměru MZe 0002701404.

Van Hoorebeke S, Van Immerseel F, Haesebrouck F, Ducatelle R, Dewulf J. 2011. The influence of the housing system on Salmonella infections in laying hens: a review. Zoonoses Public Health 58:304–311.

Vlčková J, Tůmová E, Ketta M, Englmaierová M, Chodová D. 2018. Effect of housing system and age of laying hens on eggshell quality, microbial contamination, and penetration of microorganisms into eggs. Czech Journal of Animal Science 63 (2018):51–60.

Weeks CA, Lambton SL, Williams AG. 2016. Implications for Welfare, Productivity and Sustainability of the Variation in Reported Levels of Mortality for Laying Hen Flocks Kept in Different Housing Systems: A Meta-Analysis of Ten Studies. PLoS ONE 11:e0146394.

Weeks CA, Nicol CJ. 2006. Behavioural needs, priorities and preferences of laying hens. World’s Poultry Science Journal 62:296–307.

Widowski TM, Hemsworth PH, Barnett JL, Rault J-L. 2016. Laying hen welfare I. Social environment and space. World’s Poultry Science Journal 72:333–342.

Wilkins LJ, McKinstry JL, Avery NC, Knowles TG, Brown SN, Tarlton J, Nicol CJ. 2011. Influence of housing system and design on bone strength and keel bone fractures in laying hens. Vet. Rec. 169:414.

Autor:  Mgr. Karel Janko, Ph.D. , vědecký pracovník Akademie věd

Zdroj: Pirátské listy

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Aktuality

Kvůli ptačí chřipce je v Evropě nedostatek vajec. Drůbežáři jsou v zisku

Published

on

Nedostatek vajec kvůli šíření nákazy ptačí chřipky zvyšuje jejich cenu a drůbežářské podniky se tak po řadě měsíců dostávají do zisku, řekl místopředseda Českomoravské drůbežářské unie Zdeněk Mlázovský. Chybějící produkce na evropském trhu se projevuje na dovozu do Česka. V Německu a Nizozemsku bylo do konce října kvůli nemoci utraceno 5,8 milionu kusů drůbeže.

Drůbežáři se podle Mlázovského již od loňského roku potýkají s rostoucími cenami energií, což se rovněž promítlo do růstu cen. Poznamenal, že drůbežáři řadu měsíců svou produkci nedokázali obchodníkům prodávat za cenu, která by odpovídala nákladům. Na konci léta se ale na trhu projevil velký nedostatek vajec, což vedlo ke zdražení. „Dnes jsme se dostali na ceny, abychom mohli profitovat a mít zisk do budoucna,“ řekl.

Uvedl, že je problematické dovézt do Česka vejce ze zahraničí přes distributory. Zemědělci se dostali do situace, kdy jsou s nimi obchodníci ochotni více vyjednávat. „Řetězce se ozývají samy a diskutují s námi o ceně, což nikdy předtím nedělaly,“ uvedl. Ve firmě, kde sám působí, se i krátí objednávky, aby bylo možné uspokojit všechny odběratele, doplnil. Mlázovský očekává, že situace se brzy změní a po novém roce budou opět chovatelé svou produkci prodávat za nižší ceny.

V ČR se může podle Mlázovského v následujících letech snížit produkce v sektoru drůbeže kvůli plánovanému zákazu klecových chovů nosnic do konce roku 2026. „Bude to obrovský zásah do rozpočtu každého podniku,“ řekl. Očekává, že část podniků nestihne své chovy do tohoto termínu přizpůsobit, což může vést k poklesu chovů zhruba o 30 procent, v nejhorším případě až o 50 procent. Podle dřívějších odhadů unie bude přestavba chovů v ČR stát čtyři až pět miliard korun. „Jsou podniky, které jsou již z 50 procent přestavěné, jsou podniky, které ještě nezačaly,“ dodal.

Celý text na iDNES.cz

Continue Reading

Aktuality

Cenový strop pro konzumní vejce vstoupil v Maďarsku v platnost 10. listopadu

Published

on

Maďarská vláda se rozhodla zavést cenový strop i pro konzumní vejce. Podle oznámení Vládního informačního centra bude příslušné nařízení vlády zveřejněno v Maďarském věstníku. Cenové stropy regulují spotřebitelské ceny potravin nejvíce postižené zdražováním. V případě vajec a konzumních brambor nesmí být hrubá maloobchodní cena vyšší než cena uplatňovaná obchodníkem 30. září 2022. Cenový strop snižuje cenu vajec o 25 procent a brambor o 10 procent a očekává se, že sníží inflaci o 0,1 až 0,2 procenta.

Vejce a dokonce lze podle GKI na maďarských trzích prodávat dráž než kdykoli předtím. Obchody ale mohou kvůli cenovému stropu pociťovat jejich nedostatek. Průměrná rodina může zmrazením ceny vajec ušetřit cenu jedné či dvou porcí, maximálně 500 HUF měsíčně. V tržnici Békešská Čaba například v sobotu 12. listopadu žádali za větší vejce 95 HUF a za menší vejce 85 HUF, tedy úplně stejně jako před zavedením cenového stropu, prozradil RTL Híradó.

I přes další zdražování a cenový rozdíl může poptávka v halách tržišť vzrůst, protože kvůli klesající nabídce může být v obchodech vajec nedostatek. Vzhledem k tomu, že na tržištích není cenový strop, je zřejmé, že výrobci raději budou dodávat tam, protože tam lze dosáhnout mnohem vyšší ceny.

Podle informací svazu producentů vajec, pokud jim příjmy nepokryjí náklady kvůli cenovému stropu, pak je třeba počítat s nedostatkem produktu, a to i ve střednědobém horizontu.

(agrarszektor.hu, mbtt.hu)

Continue Reading

Aktuality

5 najväčších mýtov o vajciach: aj vy ste si mysleli, že sú pravdivé? 

Published

on

Vajcia patria k výživovo hodnotným potravinám a okrem toho, že sú samy osebe veľmi chutným pokrmom, majú všestranné využitie pri varení a príprave jedál. S ich vlastnosťami sa spája nielen množstvo zdraviu prospešných látok, ale aj poloprávd či klamstiev. Čo sú fakty a čo, naopak, mýty o vajciach?

  1. mýtus: Farba škrupiny závisí od farby peria sliepky 

Aj vy ste si niekedy kládli otázku, prečo sa farba škrupiny vajec líši? Ak si myslíte, že jej výsledný odtieň má na svedomí sfarbenie peria sliepky, mýlite sa. Prečo majú niektoré vajcia hnedú škrupinu a iné bielu?

Pravda: V skutočnosti rozhodujú o farbe škrupiny vajíčka kožné laloky nachádzajúce sa na mieste, kde majú sliepky uši. Sliepky s červenými či až červenohnedými lalokmi znášajú hnedé vajcia, zatiaľ čo sliepky so svetlými lalokmi vajcia s bielou škrupinou. Faktom je i to, že farba kožných lalokov sa podieľa na sfarbení peria sliepky.

  1. mýtus: Tmavšia farba žĺtka znamená vyššiu kvalitu vajca 

Čím je žĺtok tmavší, tým je vajce kvalitnejšie. Toto tvrdenie je veľmi rozšírené, avšak nepravdivé. Prečo majú niektoré vajcia bledší žĺtok, hoci ich kvalita sa nemení?

Pravda: Kvalita vajec závisí iba od spôsobu skladovania a od krmiva, ktorým je nosnica kŕmená. Práve to má rozhodujúci vplyv na farbu žĺtka. Presnejšie povedané, jeho zafarbenie ovplyvňuje podiel karotenoidov a xantofylov v krmive. Tieto látky pôsobia okrem iného aj ako farbivo (červené a žlté) a sú zodpovedné za tmavšiu farbu žĺtka (podiel daných látok v krmive sa zvyšuje napríklad kukuricou). Ak má žĺtok žltooranžovú farbu, je to najmä vďaka luteínu a riboflavínu, ktoré patria k prírodným farbivám s antioxidačným účinkom. Farba žĺtka však nemá vplyv na kvalitu či chuť vajíčka.

A čo farba škrupiny a farba žĺtka? 

V súvislosti s farbou žĺtka vyvrátime ešte jeden mýtus – čím je škrupina tmavšia, tým tmavší bude žĺtok. Keďže o farbe žĺtka rozhoduje krmivo, sfarbenie škrupiny jeho odtieň nijako neovplyvní.

  1. mýtus: Ak je bielok zakalený, vajce nie je čerstvé

Tvrdenie, podľa ktorého zakalený bielok znamená, že vajce je staré, prípadne pokazené, je lož. Čo sa týka čerstvosti, pravdou je presný opak.

Pravda: Zakalený bielok je badateľný predovšetkým v prípade čerstvých vajec v deň znášky. Samotné zakalenie spôsobuje vysoký obsah oxidu uhličitého po znesení vajíčka.

Čerstvosť si môžete overiť aj sami: 

  • Ak vajce vložíte do vody, to čerstvé sa ponorí, staré bude plávať. Dôvod? Vzduchová dutinka vnútri vajca sa časom postupne zväčšuje.
  • Ak sa bielok rýchlo roztečie, pretože je veľmi riedky, vajce je staré. V čerstvom vajíčku bielok úzko obopína žĺtok a je hustý.
  • Na obale vajec je uvedený údaj o minimálnej trvanlivosti vajec, ktorá je 28 dní od znesenia.
  1. mýtus: Vajcia by sa mali skladovať vo dverách chladničky 

Výrobcovia chladničiek najčastejšie umiestňujú držiak na vajcia do dverí chladničky. Sú však dvere vhodným miestom na uskladnenie vajec?

Pravda: Dvere sú najteplejším miestom v chladničke. Keďže sa často otvárajú, kolíše v nich teplota, čo skladovaným vajciam neprospieva. Vhodné umiestnenie je teda v zadných priestoroch políc, kde k badateľným výkyvom teplôt nedochádza.

  1. mýtus: Vajcia obsahujú veľa cholesterolu, sú teda nezdravé 

Tento mýtus sa opiera o fakt, že vajcia obsahujú cholesterol. Na ten však treba nazerať z viacerých hľadísk. Vajcia nie sú nezdravou potravinou. Prečo?

Pravda: Cholesterol je nevyhnutný pre správnu funkciu tela, vývoj človeka a jeho hormonálnu aktivitu (napríklad pri tvorbe vitamínu D, žlčových kyselín, hormónov). Vajcia obsahujú LDL aj HDL cholesterol, čiže tzv. zlý aj dobrý cholesterol. Vo vaječnom žĺtku sa nachádza cca 200 mg cholesterolu (LDL ku HDL v pomere cca 2/3 : 1/3), zároveň však vajce obsahuje cca 1 700 mg lecitínu, látky, ktorá pomáha s odbúravaním cholesterolu.

Vedeli ste, že?

Konzumáciou vajec automaticky nezvyšujete množstvo cholesterolu vo vašom tele (to závisí napríklad aj od veku, genetiky človeka, zdravotného stavu). Cholesterol nachádzajúci sa vo vaječnom žĺtku má zanedbateľný vplyv na kardiovaskulárne ochorenia – nepatrí k potravinám s vysokým obsahom saturovaných tukov a transmastných kyselín. Samotný tuk v žĺtku je zdraviu prospešný. Ide totiž o nenasýtenú formu, ktorá napomáha udržiavať rovnováhu telesných tekutín.

Vajcia sú skvelým zdrojom výživných látok. Vaječná bielkovina je plnohodnotná a ľahko stráviteľná. Organizmus ju dokáže zužitkovať na 100 %. Preto majú vajcia výborné skóre na stupnici zvanej index sýtosti, ktorá meria schopnosť potravín vyvolávať pocit nasýtenia a znižovať neskorší príjem kalórií. Ak ich pridáte do svojho jedálnička, okrem iného si zabezpečíte zdroj vitamínu D, B12, minerálu selénu či antioxidantov zeaxantínu a luteínu. Vďaka slovenským vajíčkam určite – sú čerstvé, kvalitné a pre zdravie bezpečné (podliehajú totiž neustálej kontrole). Nezabudnite si všímať pečiatku na škrupine vajec, ktorá musí obsahovať označenie SK.

(slovenskahydina.sk)

Continue Reading
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement

Facebook

Aktuality