aktivity
„Naším cílem je společnost, která nevnímá zvířata jako zdroj užitku,“ říká Jana Menčíková
Obránci zvířat (OBRAZ) je nezisková organizace, která aktivně usiluje o ochranu zvířat. V minulosti se zabývala například zrušením kožešinových farem a v současnosti se snaží docílit legislativního zrušení klecových chovů. Kromě legislativy se zaměřuje i na korporátní závazky, které celému účelu pomáhají. Firmy tak přislíbí, že nebudou používat či prodávat vejce pocházející z klecových chovů. Členové této organizace přijeli proto i do Olomouce, kde vyjednávali s ředitelem Správy kolejí a menz Josefem Suchánkem. Proč jsou tedy klecové chovy tak špatné a jak probíhalo jednání s olomouckou menzou? To nám prozradila místopředsedkyně OBRAZu Jana Menčíková a koordinátor korporátních vztahů Ivo Krajc.
Proč by se neměly chovat slepice v klecových chovech?
Ivo: Chov slepic v klecích je ten nejmíň ohleduplný způsob, jakým se u nás slepice chovají. Dvacet slepic je namačkaných v jedné kleci, kde má každá z nich prostor zhruba o velikosti papíru A4. Nemůžou si proto protáhnout křídla, nemůžou se popelit ani hrabat, což jsou základní potřeby každé slepice. V klecích to ale nejde. Je to pro ně vlastně utrpení, protože tam nejsou dostatečné podmínky na to, aby mohly slepice žít a vést normální život. Slepice se takhle dožijí zhruba jednoho roku. Po roce intenzivního klecového chovu jsou vyčerpané a vlastně i nepoužitelné. Poté jdou na jatka. Celý svůj život prostojí na drátech, takže ani nezakusí, jak se říká, pevnou půdu pod nohama. Toto jsou hlavní důvody, proč nechovat slepice v klecových chovech.
Směrnice EU ale míry klecí v těchto chovech upravují. Proč je to tedy tak špatné, i když chovy velikosti a podmínky klecí dodržují?
Jana: Autory těchto směrnic bývají často zootechnici. Jsou to lidé, kteří nezohledňují podmínky života zvířat a naplňování jejich přirozených potřeb. Snaží se v podstatě přijít na to, jak ze slepic na co nejmenším prostoru dostat co nejvíc, a tak zvýšit zisk… To, že je to podle směrnic správně, neznamená, že to je správně i v realitě. Znamená to jen jednu věc – směrnice se měly už dávno změnit. Takové chování ke slepicím do 21. století nepatří.
Názorem zootechniků ale je, že slepice přechovávané v klecových chovech žijí déle nežli ty v alternativních chovech. Nepůsobí v nich totiž vnější vlivy ovlivňující život slepic. Co je na tom pravdy?
Jana: Samozřejmě, když máme v rodině slepice na dvoře, tak se může stát, že je sní liška. To se v klecovém chovu stát logicky nemůže. Nicméně „bezpečí“ před predátory je vykoupené tím, že jsou celý život namačkané v malém prostoru bez možnosti pohybu. To určitě není důvod, proč bychom měli říkat, že klecové chovy jsou lepší. 
Ivo: Slepice žije v podstatě celý život ve vězení, kde je relativně v bezpečí před tím okolním světem. V rámci té klece ji ale hrozí spousta dalších nebezpečí. V kleci dochází k takzvaným technologickým úhynům způsobeným právě konstrukcí klece apod. Tělo mrtvé slepice není vždy rychle odklizeno, a tak ho ostatní slepice využijí jako pevnou podložku pod nohama, aby ulevily svým pařátkům. Takže není ani správné tvrdit, že v klecích jsou v absolutním bezpečí
Jana: Úhynů v klecích je spousta. Po roce v klecovém chovu je na tom slepice tak špatně, že stejně skončí na jatkách. Nám se na dvorku dožívají klidně i pěti, osmi nebo deseti let. Klec slepice uchrání maximálně před predátory, ale čekají je v ní mnohá další nebezpečí. Často z těch podmínek šílí a dělají věci, které by v dobrých podmínkách nedělaly. Dochází tam k poškozování druhých slepic, kanibalismu apod. Je to důsledek toho, v jakém pekle vlastně žijí.
Na jaře roku 2018 jste ve spolupráci s Českou televizí vydali reportáž ze tří klecových chovů. Pár měsíců na to však byla napadena pravdivost záběrů. Co si o tom myslíte?
Jana: Investigativci natáčí ty záběry v jednom kuse. Začínají záběrem na GPS, kde jsou souřadnice. Poté je záběr na noviny, aby prokázali, že záznam není starší. Jsme schopni tyto záběry předat novinářům v nesestříhané podobě, tak jak jsme to udělali například pro pořad 168 hodin. Oni si to poté zkontrolují podle GPS polohy apod. Drůbežárny, kterých se to týkalo, psaly do médií, že to není od nich Žádná z nich ale nepodala trestní oznámení, ani se nepokusila napadnout pravdivost záběrů. Musely si totiž jasně uvědomovat, že existují způsoby, jak přijít na to, že je záběr nesestříhaný a poloha také sedí. Kdyby byly záběry zfalšované, tak by určitě udělaly krok k tomu, aby prokázaly pravý opak. O což se nikdo nepokusil.
Ivo: Na druhou stranu není vůbec jednoduché získat nějaké záběry oficiální cestou. Nedávno nám psal jeden dokumentarista z České televize. Chtěl použít ve svém dokumentu naše záběry. Zkoušel oslovit několik drůbežářů, a všichni mu zamítli přístup do chovů. Nemohl si tak pořídit své vlastní záběry z klecových chovů. Proto žádal nás. Drůbežáři tedy nechtějí, aby veřejnost viděla, jak to tam vypadá.
Alternativou ke klecovým chovům jsou například podestýlkové chovy. V čem jsou tedy lepší než ty klecové?
Jana: Těch alternativ je více. V tuhle chvíli je možné chovat slepice čtyřmi způsoby. Klecový je z nich nejméně ohleduplný, vajíčka z těchto chovů jsou označené číslem tři. Dvojky, jedničky a nuly jsou pak další označení. Dvojky jsou z podestýlkového chovu. Benefitem je, že má slepice pevnou půdu pod nohama, má možnost se popelit a má jednou tolik místa než v klecovém chovu. Vajíčka označená jedničkou pochází potom z volných výběhů a ta s nulou jsou z biochovů.
Pokud však budou slepice chované v podestýlkových chovech, stoupne cena na jejich údržbu. O kolik poté stoupne cena jednoho vejce?
Ivo: Máme vysledováno, že výrobní cena na jedno podestýlkové vejce je o dvacet až třicet haléřů vyšší než u toho klecového. Není v tom tedy žádný zásadní rozdíl. Kdyby zanikla klecová vejce, tak by se základním produktem stala ta podestýlková. V současné době si supermarkety dávají na podestýlková vejce vyšší marže. Považují to totiž za nadstandartní, luxusnější produkt. Základem pro každého jsou vajíčka z klecových chovů. Kdyby byl ale jejich legislativní zákaz, základním produktem by se tak stala ta podestýlková a cena by měla spadnout dolů. Máme i takové příklady. Internetový obchod rohlík.cz klecová vejce vůbec neprodává. Prodává pouze ta podestýlková, a to za cenu jako dřív klecová. Rozdíl ve finální ceně tak ani vlastně nemusí být.
Jana: V tuhle chvíli supermarkety ví, že si neklecová vejce koupí někdo, kdo je ochotný si připlatit. Proto také mají rozdílnou cenotvorbu, přestože se cena produkce liší jen v rámci haléřů. Jak ale říkal Ivo, jakmile budou základním produktem podestýlková vajíčka, budou supermarkety nucené je prodávat za nejmenší možnou cenu. Stejně tak, jak prodávají teď vajíčka z klecových chovů.
Kdy by mělo přijít v platnost nepoužívání vajec z klecových chovů v menze Univerzity Palackého?
Ivo: Dnes to byla taková „předschůzka“, kde jsme si vyjasnili, jaké stanovisko má menza v Olomouci ke klecovým vejcím. Je pozitivní, že Správa kolejí a menz Univerzity Palackého nepochybuje o správnosti myšlenky přejít na bezklecová vejce. Atmosféra byla velmi nakloněná k tomu, abychom to zvládli dojednat a olomoucká menza se v tomhle ohledu posunula.
Jana: Dnešní schůzka byla taková seznamovací. Problematiku jsme probrali více do hloubky. Vyplynulo z ní, že je menza této iniciativě velmi nakloněná. Akorát se budeme muset pobavit o nějaké konkrétní podobě. Nepřinášíme ale žádný konkrétní deadline, kdy by to mělo přijít v platnost. Jsme s Ivem oba absolventi Univerzity Palackého, tak bychom hodně stáli o to, aby olomoucká menza byla tou první, co takový krok podstoupí. Mohli bychom ji pak používat jako příklad při jednání s ostatními menzami jiných univerzit. Proto o ten závazek tak stojíme. Olomoucká menza také produkuje hodně jídel, takže dopad na zvířata bude velký. Pokud se to vše podaří.
Jak se potom nepoužívání vajec z klecových chovů promítne do ceny jídel?
Jana: Tohoto tématu jsme se na schůzce dotkli jen letmo, proto nepřinášíme konkrétní informace. Bude se muset sehnat konkrétní dodavatel neklecových vajec, který bude schopný cenou konkurovat těm klecovým. Menza nestojí o to, aby se jídla zdražila v řádu desetikorun. To nechceme ani my. Takže se to určitě nestane.
Je někdo, kdo bude schopný pokrýt množství vajec potřebných v menze?
Ivo: V současné době je to tak, že mnoho drůbežářů přestavuje své chovy na základě korporátních závazků. Ty zcela prvotní závazky vznikly v červnu 2018 a šlo o velké řetězce supermarketů jako třeba Kaufland nebo Lidl. Drůbežáři nám potvrdili, že k přestavbě chovů dochází. Ví totiž, že klecová vejce nebudou v kurzu, takže by je neprodali. Máme potvrzeno, že minimálně 60 % klecových chovů bude přestavěno. I když by v tuto chvíli bylo těžké pro menzu sehnat hlavního dodavatele, tak to v budoucnu nemusí být problém. Proto neříkáme na schůzkách, aby to udělali ze dne na den. Menze jsme dali nějaké časové možnosti a budeme dojednávat, který termín je z nich reálný. Myslím si, že jakmile menza najde správného dodavatele, tak to nebude problém.
Jana: Teď je jen důležité najít funkční deadline a přístup, který bude vyhovovat. A k těm dodavatelům bych chtěla jen doplnit, že menza sice vyrábí mnoho jídel, ale v množství použitých vajec se nemůžou srovnávat s obchodními řetězci, jako je Kaufland nebo Lidl. Pokud už tyto řetězce ví, že to jde, tak to bude možné i pro olomouckou menzu.
Máte alespoň nějakou časovou predikci? Mají studenti počítat se změnou v řádu týdnů, měsíců nebo let?
Ivo: Spíše let. Ten nejpozdější termín, který požadujeme, je rok 2025. Je to deadline, přes který už nejede vlak. Později by to už nedávalo ani smysl z pohledu legislativního procesu, který probíhá. Mám ale pocit, že olomoucká menza tomu bude nakloněná dřív.
Jana: Na schůzce zaznělo, že jakmile menza nalezne vhodného dodavatele, tak změnu uvítají. Teď se ale bojí slíbit, že změna nastane například za půl roku. Stále ale přibývají nové a nové závazky, takže i drůbežáři jsou nuceni své chovy měnit. A to určitě pomáhá.
Co jako Obránci zvířat chystáte do budoucna?
Jana: Cílem OBRAZu je společnost, která nevnímá zvířata jako zdroje užitku. Ale jakými cestami k tomu budeme směřovat, nedokážeme odhadnout. Zohledňujeme hlavně to, kolika zvířatům v rámci daného úsilí pomůžeme. Se slepicemi jsme začali v době, kdy jich bylo v České republice pět miliónů v klecových chovech. Je to tudíž změna, která se dotkne opravdu velkého množství zvířat. To budeme primárně zohledňovat v další kampani. Teď se soustředíme na legislativní zákaz klecových chovů. Mluvit o budoucnu je v tuto chvíli předčasné. Nová kampaň vznikne až v okamžiku, kdy bude čas se věnovat něčemu novému. OBRAZ si vždy zakládal na tom, že jde naplno do jedné věci. Pokud bychom se pustili do více věcí naráz, tak by to potom nemuselo vést k cíli, který jsme si nastavili.
Ivo: Je zde určitě spousta témat, kterým bychom se rádi věnovali. Vždycky se ale shodneme na tom, že se soustředíme na to jedno. Až se to dotáhne do úspěšného konce, tak se jde dál.
helena v krabici.cz – časopis studentů Univerzity Palackého
Autorka: Sára Poloučková
Nosnice by měly být ustájeny v bezklecových systémech, kuřata na maso ve velkochovech potřebují více prostoru a musí pocházet pouze z pomalu rostoucích plemen, vyplývá z nových studií Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA), vědeckého orgánu EU.
Ve zprávě EFSA zabývající se welfare nosnic vědci potvrzují, že v klecích není možné zajistit zvířatům dostatečný prostor. Upozorňují také na to, že vzájemné klování slepic by se mělo řešit zlepšením podmínek chovu, nikoli zkracováním zobáků, protože to je spojeno s poškozením měkkých tkání, což je bolestivé a narušuje celoživotně jejich welfare.
Pokud jde o kuřata na maso, vědci ve své zprávě doporučují zvětšit minimální prostor v halových velkochovech na trojnásobek, aby nedocházelo k tak zásadnímu omezování pohybu jako v současné praxi. Dále uvádějí, že by se v chovech měla používat pouze pomalu rostoucí plemena kuřat, aby se předešlo zdravotním problémům a narušení jejich welfare.
Olga Kikou, vedoucí organizace Compassion in World Farming (CIWF) EU, řekla: „Lobbisté agrárního průmyslu po mnoho let tvrdí, že klecový velkochov je prospěšný pro welfare hospodářských zvířat, ale nová stanoviska vědeckého orgánu EU dokazují, že se mýlí. Jsme rádi, že úřad EFSA potvrdil, že zavírání hospodářských zvířat do klecí je pro jejich životní pohodu škodlivé a že je třeba předcházet mrzačení zvířat, snížit intenzitu chovu kuřat na maso a používat pomalu rostoucí plemena. EU musí přijmout nové vědecky podložené právní předpisy pro všechna hospodářská zvířata a napravit tak zastaralá a nedostatečná ustanovení v současně platné legislativě. Dnešní vědecká stanoviska přinášejí nezvratné důkazy, které diskreditují snahy živočišného průmyslu a ministrů oddálit nebo zabránit dlouho očekávané komplexní revizi zákonů EU o welfare zvířat.“
V takzvaných „obohacených“ klecích je nyní v celé EU chováno přibližně 180 milionů slepic. Ty byly navrženy tak, že sice částečně zohledňují některé základní potřeby slepic, jako je snášení vajec do hnízda, ale uzavření v klecích stále výrazně omezuje přirozené chování a slepice v klecích nežijí hodnotný život. Klecové chovy pro nosnice jsou nebo brzy budou postupně zrušeny v Rakousku, Německu, Lucembursku a Česku. V belgickém Valonsku a ve Francii byly zakázány nové nebo nově rekonstruované obohacené klece. Evropská komise se zavázala ukončit používání klecí v chovech zvířat v reakci na Evropskou občanskou iniciativu Konec doby klecové, kterou podpořilo 1,4 milionu lidí z celé EU a kterou koordinovala mezinárodní organizace Compassion in World Farming.
Kuřata chovaná na maso, tzv. kuřecí brojleři, byli vyšlechtěni tak, aby rostli rychleji a do větší hmotnosti než kuřata nosnic. V přirozených podmínkách se slepice mohou dožít šesti i více let. Brojleři, kteří se používají v intenzivních velkochovech, jsou však běžně poráženi dříve, než dosáhnou věku šesti týdnů. Navíc je jejich welfare v těchto chovech vážně narušen vysokou koncentrací zvířat a naprosto holým prostředím.
„Ačkoli máme v České republice uzákoněný zákaz chovu nosnic v klecích od roku 2027, zastánci klecových velkochovů tento zákaz stále zpochybňují jako špatné a z hlediska welfare zbytečné rozhodnutí. Obě nové zprávy EFSA proto velmi vítáme a věříme, že napomohou v odborných diskusích, které by měly vyústit v prosazování zákazu klecových chovů a patřičné revize welfarové legislativy na úrovni EU našimi vládními představiteli,“ dodala Romana Šonková, vedoucí CIWF Česko.
(ekolist.cz)
aktivity
Ochranári zverejnili zábery z klietkového chovu sliepok. Pochádzajú aj zo známych firiem v Nitrianskom kraji
Organizácia Humánny pokrok bojujúca za práva zvierat na Slovensku dnes zverejnila prvé investigatívne zábery odhaľujúce životné podmienky sliepok v klietkových chovoch na Slovensku. Zábery pochádzajú z troch rôznych fariem na Slovensku a ukazujú sliepky s vytrhaným a polámaným perím, parazity, mŕtve sliepky v klietkach či pochovanie živej sliepky pod telami mŕtvych sliepok v kontajneri. Humánny pokrok preto opakovane volá po zákaze klietkového chovu sliepok.
Investigatívne zábery zverejnené organizáciou Humánny pokrok sú prvé v histórii, ktoré prenikli na verejnosť a ukázali podmienky klietkových chovov na Slovensku. Pochádzajú z farmy spoločnosti Janek pri Trenčíne, z farmy spoločnosti Hybrav pri Nitre a z farmy Novogalu pri Leviciach. Časť záberov včera večer zverejnila TV Markíza.
Zábery ukazujú hneď niekoľko problematických častí. Je na nich opakovane vidieť sliepky s holými a ošklbanými krkmi, ktorým na tele chýba väčšina peria, a jeho zbytky sú polámané či inak poškodené. Viaceré majú viditeľné zranenia, ktoré ostávajú neošetrené. Na záberoch je tiež vidieť veľké množstvá uhynutých a rozkladajúcich sa sliepok priamo v klietkach, kde sú v priamom kontakte s vajcami. Zábery zachytávajú aj množstvo parazitov priamo na vajciach, takzvaných čmelíkov, ktorých sa sliepky prirodzene zbavujú kúpaním sa v prachu, čo v klietkach na drôtenej podlahe robiť nemôžu. Vrcholom je záber ukazujúci stále živú sliepku, ako je pochovávaná pod telami mŕtvych sliepok v kafilérnom kontajneri. 
„To, čo na záberoch vidíme, je extrémna krutosť ku sliepkam, ktorá je pevnou a neoddeliteľnou súčasťou klietkových chovov sliepok všade na svete. V takýchto systémoch je sliepka pre hydinárov iba strojom na vajcia, a všetko je uspôsobené zisku a pohodliu hydinárov. V momente, keď sliepka prestane byť ekonomicky zaujímavá, stáva sa pre nich odpadom. Výsledkom je chov, ktorý vyzerá ako z hororového filmu, v ktorom je ťažko rozoznať živé sliepky od mŕtvych, a ktorý je každodennou nočnou morou pre takmer dva a pol milióna sliepok na Slovensku. Preto je čas, aby sme dobehli základné štandardy ochrany sliepok v Európe, a kruté klietky raz a navždy postavili mimo zákon tak, ako to už dávno urobili susedné krajiny,” dodáva Martin Smrek.
Podľa ochranárov a ochranárok zvierat je klietkový chov pre sliepky tou najhoršou legálnou alternatívou. V takýchto systémoch strávia sliepky celý svoj život natlačené hlava na hlave v malých špinavých klietkach, v ktorých nemôžu robiť nič, čo je pre nich prirodzené a dôležité. Nemôžu sa hrabať v zemi, čím trávia v prírode väčšinu svojho bdelého času, nemôžu sa kúpať v prachu a zbavovať sa tak parazitov, a nemôžu vykonávať ani svoju najdôležitejšiu potrebu – stavať si hniezdo. Každá sliepka tu má životný priestor sotva veľkosti hárku papiera A4 pričom len na to, aby si mohla roztiahnuť svoje krídla, potrebuje aspoň dvojnásobok priestoru. Takéto podmienky vedú k frustrácii a konfliktom medzi sliepkami, ktoré nezriedka vyústia do kanibalizmu a úmrtiam priamo v klietke.
Tisíce firiem po celom svete, vrátane takmer všetkých maloobchodných reťazcov na Slovensku, už prijali záväzok ukončiť používanie vajec z klietkového chovu. V praxi to znamená, že od roku 2025 nebude na slovenskom trhu záujem o vajcia z klietkového chovu. Neschopnosť slovenských hydinárov včasne reagovať na zmeny na slovenskom a európskom trhu tak ohrozuje potravinovú sebestačnosť Slovenska, a hrozí zvyšovanie cien vajec, ktoré by bolo potrebné dovážať. Preto ochranári dlhodobo upozorňujú, že je nevyhnutné, aby do tejto témy aktívne vstúpil štát a naplnil svoj záväzok zabezpečiť financovanie na plynulú a rýchlu transformáciu na bezklietkové chovy na Slovensku.
Autor textu: (ts), celý text na nitranoviny.sk
Neggst Foods GmbH pracuje na alternatíve vajec na báze sladkých zemiakov a hrášku. Start-up má na palube BayWa ako investora a chce integrovať farmárov do svojich dodávateľských reťazcov.
Vyzerá ako slepačie vajce, ale je čisto na rastlinnej báze: Neggst Foods GmbH vyvinula alternatívu vajec na báze sladkých zemiakov a hrášku, ktorá vyzerá a je určená na použitie ako slepačie vajce.
BayWa je okrem iného strategickým investorom. To chce spoločnosť využiť na vybudovanie regionálnych dodávateľských reťazcov. Rozprávali sme sa s Verónicou García Arteaga, generálnou riaditeľkou a zakladateľkou spoločnosti.
Kto stojí za „Neggstom“?
Garcia-Arteaga: Za našou spoločnosťou, ktorá bola založená v roku 2021, stoja tváre potravinárskych technológií. Dnes nás podporujú rôzni investori vrátane Zentis a Ehrmann, ako aj Fraunhofer Institute a BayWa Venture.
Na čom pracujete?
Garcia-Arteaga: Chceme vytvoriť alternatívu k vajciam, aby si ľudia, ktorí chcú jesť čisto rastlinné alebo nemôžu zo zdravotných dôvodov vajcia jesť, mohli pochutnať aj na typických vaječných jedlách. Vývojom sa zaoberáme už niekoľko rokov. Teraz existuje použiteľný prototyp. Rastlinná vaječná alternatíva pozostáva okrem iného z hrášku a možno ju použiť ako zvieracie vajcia na pečenie a varenie alebo na miešané a vyprážané vajíčka.
Vytvorenie rastlinného ekvivalentu, ktorý je podobný slepačím vajciam, pokiaľ ide o nutričné hodnoty a rozmanitosť použitia, bolo určite výzvou. Textúra vajec je tiež zložitá. V súčasnosti spracovávame len malé množstvá, no priemyselnú výrobu a vstup na trh plánujeme v priebehu tohto roka.
Z čoho presne je vyrobený váš produkt?
Garcia-Arteaga: Čo sa týka vzhľadu a spracovania, náš produkt by sa mal čo najviac približovať konvenčným slepačím vajciam. Asi 85 % nášho produktu tvorí voda, čo znamená, že na 1 kg neggstu potrebujeme asi 150 g surovín. Základom Neggst sú sladké zemiaky, strukoviny a rastlinný olej. Sladký zemiak dodáva žltú farbu. Vajíčko obohatíme aj o vitamín B12, vitamín D, mrkvový koncentrát a dva zdroje vlákniny.
Keďže slepačie vajcia sú veľmi komplexnou potravinou, strávili sme viac ako dva roky výrobou rastlinného ekvivalentu, ktorý sa z hľadiska nutričnej hodnoty a rozmanitosti použitia približuje slepačím vajciam.
A škrupina?
Garcia-Arteaga: Škrupina je založená na vápniku a bioplaste. Rozbije sa ako škrupina kuracieho vajca. Na vývoji ideálnej škrupiny sme intenzívne spolupracovali s Fraunhoferovým inštitútom. Vývoj materiálu je už z veľkej časti ukončený, vaječné škrupiny sa už vyrábajú v pilotnom programe.
Odkiaľ získavate suroviny, ako sú sladké zemiaky alebo olej?
Garcia-Arteaga: Z Nemecka alebo Európy.
Je reálne, že suroviny pre vaše produkty budú v budúcnosti pestovať miestni farmári?
Garcia Arteaga: Absolútne. Momentálne diskutujeme s našimi partnermi z agrobiznisu o tom, ako by sme mohli nastaviť proces, z ktorého môžu profitovať aj naši farmári. Okrem nákupu surovín by sme si dokonca vedeli predstaviť diskusiu o distribúcii prostredníctvom farmárov na regionálnej úrovni. To by bolo v tejto oblasti niečo úplne nové, z čoho by mohli profitovať obe strany.
S farmármi sme už viedli zaujímavé diskusie o možnej spolupráci a sme otvorení diskusii. Pri tom však musíme robiť jeden krok za druhým a venovať pozornosť tomu, čo má pri škálovaní výroby zmysel.
Podporuje nás aj jeden z našich akcionárov, BayWa AG, preto sa tento rok zúčastňujeme exaktných testov BayWa na exotických strukovinách, ako sú fazuľa mungo, nový hrach, fazuľa poľná a cícer, ako možný zákazník a pripravujeme sa tak veľmi prakticky na užšiu spoluprácu s domácim poľnohospodárstvom.
Niektorí farmári sú však k vášmu podnikateľskému nápadu pravdepodobne skeptickejší alebo ho vnímajú ako konkurenciu. Aký máte z toho pocit?
Garcia-Arteaga: Predovšetkým neveríme, že vajcia zmiznú z našej stravy, ale sme presvedčení, že výber možností bude pestrejší. Pozorujeme, že viac ľudí prijíma flexitariánsku stravu a vidí potenciál rastu na trhu s vajcami a náhradami vajec. Rovnako ako organické vajcia sú súčasťou trhu s vajcami, predpokladáme, že alternatívy vajec sú a aj budú v budúcnosti súčasťou trhu s vajcami.
S rastlinnými bielkovinami si ušetríte cestu rastlinných bielkovín cez telo zvieraťa. Takto ušetrené zdroje môžu byť následne vložené do výroby potravín. Nakoniec však všetko, čo skončí na našich tanieroch, pochádza od našich farmárov – či už slepačie vajcia alebo rastlinné alternatívy vajec, a preto môže udržateľná a efektívna výživa pre ľudstvo fungovať len vtedy, ak priemysel a poľnohospodárstvo ťahajú za jeden povraz. Dobrá spolupráca je preto pre nás od začiatku veľmi dôležitá.
Aké sú ďalšie kroky z hľadiska výroby a distribúcie?
Garcia-Arteaga: Naša alternatíva vajec sa v súčasnosti vyrába v malých množstvách v závode Zentis v Aachene. Výrobné náklady na jednu tonu našich vajec sú v súčasnosti okolo 2 200 €. Vďaka tomu je výroba o niečo drahšia ako slepačie vajce.
Konečný produkt, ktorý by spotrebitelia mali dostať v priebehu roka v supermarketoch, bude v budúcnosti cenovo porovnateľný s bio kuracími vajcami. Aktuálne zásobujeme prvé reštaurácie, no chceme to rozširovať a zásobovať aj B2B zákazníkov. Viac o tejto téme sa dozviete na www.neggst.co.
Z topagrar a neggst.co preložila a upravila Martina Gondeková, NPPC-VÚŽV Nitra (agrobiznis.sk)
Obchodní koncese udělené Ukrajině mají být prodlouženy o jeden rok
Sdružení farmářů bije na poplach: chovu drůbeže v EU hrozí kolaps
Klecové chovy pro slepice musí skončit, potvrdil vědecký orgán EU
Riaditeľ hydinárne: Zákaz klietok určite zvýši CENU vajec. KOĽKO si priplatíme?
