magazín
Proč jsou ptačí vejce různě zbarvená? Tmavší odstíny podle vědců lépe drží teplo

Nová studie odhalila, proč někteří ptáci snáší světlá vajíčka, zatímco jiní je mají zbarvená do tmava. S největší pravděpodobností je to kvůli teplotě. Tmavší pigmentace totiž dokáže lépe pohlcovat teplo. Z toho důvodu mají v chladnějších oblastech ptačí vejce sytější barvu než například v tropech. Výsledky výzkumu zveřejnil časopis Nature Ecology and Evolution.
Barva ptačích vajíček se odvíjí od dvou pigmentů. Jeden je nazelenalý, druhý červenohnědý. Různé koncentrace těchto pigmentů spolu s podkladovým bílým uhličitanem vápenatým pak vedou k odlišnému zbarvení skořápek – od tmavě modré přes zelenobílou až po sytě hnědou. Co konkrétně zbarvení vajec ovlivňuje, je už dlouho předmětem debat. Některé teorie si to vysvětlují například maskováním před přirozenými predátory či ochranou zárodku před škodlivými účinky ultrafialového záření. I když nová studie přiznává, že výše zmíněné faktory můžou hrát určitou roli, klíčový vliv na zbarvení skořápek má podle ní v celosvětovém měřítku teplota.
„Vejce v chladnějších místech jsou tmavě hnědá. V teplejších oblastech – a dokonce i v mírném podnebním pásu – navíc existují konkurenční výběrové tlaky, takže jsou vajíčka barevně rozmanitější,“ vysvětlil deníku The Guardian jeden z autorů výzkumu David Hanley z Long Island University. Během studie Hanley se svými kolegy analyzoval jas a barvu vajec od 634 druhů ptáků z celého světa. Výstupem jejich práce byla mapa výsledků, jež odhalila, že tmavší vajíčka byla běžnější v regionech s nižší intenzitou slunečního záření. V místech s vyšší intenzitou slunečního záření byly skořápky naopak zbarvené rozmanitěji – od světle modré až po hnědou – a obecně byly světlejší. Typ hnízda na tento trend vliv neměl.
Tmavá vajíčka lépe pohlcují teplo
Podle autorů studie tmavší vajíčka pohlcují více tepla a mohou být tedy výhodná pro chladnější oblasti. Zárodek pod skořápkou totiž potřebuje být udržován v úzkém teplotním rozsahu, sám ale žádný způsob regulace nemá. Svou teorii vědci potvrdili na slepičích vejcích různých barev. Tmavší vajíčka se zahřála rychleji než ta světlejší a vyšší teplotu si udržela déle.
Ekolog Simon Griffith z australské Macquarie University, který se studie neúčastnil, tvrdí, že výzkum ukázal, jak se ptáci po celém světě dokázali přizpůsobit přírodním podmínkám. Řada otázek ale podle Griffitha zůstává nevyjasněná. Studie například nevysvětluje, proč jsou některá vajíčka kropenatá nebo pruhovaná, zatímco jiná mají jednotnou barvu.
AUTOR: tev, zdroj: ČT24, Guardian
magazín
Bylo dřív vejce, nebo slepice? Věčná otázka má jasnou odpověď

Nebudeme vás napínat – správná odpověď je vejce. Shodli se na ní genetici a evoluční biologové z King’s College v Londýně. Podle nich se tajemství skrývá v povaze vejce, kterou nemohli antičtí filozofové znát. Je to otázka pojmů,“ vysvětlil David Papineau z King’s College. „Kdyby klokan snesl vejce a z něj se vyklubal pták, mluvili bychom určitě o ptačím vejci, že? Pokud budeme uvažovat takto, tak je logické, že první slepice světa se musela vyklubat ze slepičího vejce.“
Nejstarší doklad o otázce o původu slepice máme z doby krátce po přelomu letopočtu. Roku 46 o ní napsal řecký historik Plútarchos. V zamyšlení nazvaném „Byla první slepice, nebo vejce“ upozorňuje, že tento problém už řeší filozofové dlouho. Ne že by je tak zajímal původ slepice, ale brali ho metaforu důležitějších věcí – například kauzality a logiky.
Otázka, která jde na dřeň
Přestože nám dnes tato otázka připadá jako dětinská, v antickém Řecku ji podle Plútarcha rozebíraly ty nejmoudřejší hlavy. Historik dokonce tvrdí, že v této otázce jde o vznik a stvořitele světa. Vědecký panel, který byl k tomuto tématu uspořádán na King’s College, otázku rozebíral pomocí nejmodernějších vědeckých disciplín, například z pohledu genetických mutací. Z tohoto úhlu se pokusil na otázku původu slepice odpovědět například evoluční genetik John Brookfield.
Řekl: “První slepice se musela lišit od svých rodičů nějakou genetickou odchylkou. Možná velice malou a jemnou, ale musela být dostatečně velká, aby stvořila zvíře, kterému dnes říkáme slepice. Živý organismus pod skořápkou vajíčka musel mít stejnou DNA jako slepice, která se z něj po vylíhnutí stala. A tedy v podstatě byl slepicí.“ K evoluční změně, která udělala z předchůdce slepice opravdovou slepici, zřejmě došlo při spojování spermie a vajíčka – první slepice tedy byla dítětem jiného druhu, než byla sama…
(Zdroj: TIME, msn.com)
magazín
Vaječný filtr zachycuje mikroplasty

Vědci z Princetonu použili vaječné bílky k vytvoření aerogelu, který účinně a levně zachycuje sůl a mikroplasty z vody. Podle vědců lze aerogel vyrábět levně a používat ho ve velkém množství a s nízkými náklady.
Prof. Craig Arnold z Princetonské univerzity pracuje na nových materiálech, včetně aerogelů. Jak sám říká, jednoho dne dostal neobvyklý nápad. „Seděl jsem a zíral na chleba v sendviči. A říkal jsem si – to je přesně ta struktura, kterou potřebujeme“. Jeho tým tedy začal pracovat na různých receptech na chléb s přídavkem dřevěného uhlí ve snaze vytvořit nový typ materiálu. Po odstranění následných ingrediencí ze směsi a při hledání nejlepšího řešení vyhrál bílek. Začali jsme se složitějšími systémy a odečítanými prvky – zjednodušovali a zjednodušovali, až jsme se dostali k jádru. Bylo to o proteinech přítomných ve vaječných bílcích, které nám umožnily získat strukturu, kterou jsme hledali – popisuje Prof. Arnold.
Filtr zachycuje sůl a mikroplasty
Jak vědci vysvětlují, bílkoviny ve vejcích jsou komplikovanou směsí složenou převážně z proteinů. Ukázalo se, že pokud se lyofilizují a následně zahřejí na 900 stupňů C bez přístupu kyslíku, vytvoří síť uhlíkových vláken a grafenových plátů. Mohou pak fungovat jako vynikající filtr, který zachytí mikroplasty a sůl z mořské vody s účinností až 98 %.
Podle výzkumníků lze popsaný materiál vyrobit levně a použít jej ve velkém množství a s nízkými náklady. „Nejlevnějším materiálem pro filtraci vody je aktivní uhlí. Porovnali jsme naše výsledky s parametry aktivního uhlí a naše metoda je mnohem lepší“ – zdůrazňuje Dr. Sehmus Ozden. Ve srovnání s reverzní osmózou, která vyžaduje vysokou spotřebu energie a vody, potřebuje náš filtrační proces pouze gravitaci a neplýtvá vůbec žádnou vodou, dodává.
Nyní vědci hodlají zdokonalit způsob výroby tak, aby bylo možné vynález použít při filtraci vody ve velkém měřítku. Zároveň testují další využití konstrukce získané z vajec – při skladování energie i jako materiál pro tepelnou izolaci.
(farmer.pl)
magazín
Najmenšia sliepka na svete nie je sliepkou, jej chov zažíva boom

Rutínová sliepka zažíva v Číne boom. „Najmenšia sliepka sveta“, ako ju prezývajú, sa stáva čoraz obľúbenejším domácim miláčikom. Technicky vzaté, rutínová sliepka vlastne nie je sliepkou. Ide o kríženca medzi prepelicou a jarabicou, prezývka „najmenšia sliepka sveta“ sa však rýchlo ujala. Koniec koncov, je celkom priliehavá, veď tento vták je veľký asi ako zovretá päsť a váži len 50 gramov. Vďaka kompaktným rozmerom sa dá chovať aj v menšej domácnosti, čo Číňania vo veľkom využívajú a tvoria pre svoje zvieratká čo najdokonalejšie príbytky.
Meno vtáka je odvodené od rutínu, teda vitamínu P. Ide o flavonoid, ktorý sa prirodzene vyskytuje v citrusovom ovocí a niekoľkých ďalších druhoch rastlín, ale aj vo vajíčkach týchto „sliepok“. Mimochodom, rutínová sliepka je veľmi dobrou nosnicou, čo jej len pridáva na popularite. Nevýhodou je, že jej vajcia sú ešte menšie než prepeličie a priemerom pripomínajú desaťcentovú mincu. Ročne ich nakladie asi 300.
Zaujímavé je, že na rozdiel od bežných sliepok, ktoré si na dvore nevyžadujú extra veľkú starostlivosť, sú rutínové sliepky náročnejšie než psy či mačky. Vyžadujú teplotu v rozmedzí od 20 do 30 stupňov Celzia, nedospelé jedince však prosperujú len pri teplote 35 až 38 stupňov Celzia. Problémom je aj zápach, tieto vtáky potrebujú kvalitnú podstielku tvorenú ryžovými šupkami, pilinami, sójovou múkou a čajovými stonkami. Podstielku treba doplniť kvasinkami, ktoré odštartujú proces kvasenia a rozkladajú vtáčí trus.
Chov rutínových sliepok je v Číne naozaj populárny a mnohí ľudia sa stali na sociálnych sieťach známymi len vďaka ich chovu. Ide najmä o tých, ktorí vtákom postavili skutočne dômyselné a luxusné príbytky. Zaujímavosťou je, že zvieratá sa dajú kúpiť cez internet a človeku ich doručí kuriér.
Mimochodom, titul naozaj najmenšej sliepky patrí plemenu „serama“.
(magazin.pluska.sk)