Connect with us
Reklama

magazín

Symbol života a zmrtvýchvstání

Published

on

V našich zeměpisných šířkách je vejce jakožto skrytý zárodek nového života symbolem plodnosti a probouzející se jarní přírody. Jak ale dokládají archeologické nálezy, tato představa byla rozšířena už v době kamenné. Na jihu Afriky o tom svědčí 60 tisíc let stará, dekorovaná pštrosí vejce, vítězství nad smrtí zase symbolizují zdobená vejce v sumerských a staroegyptských hrobkách. Barvená vejce se vyskytují i v jezídských a zoroastristických náboženských rituálech a motiv vejce najdeme i v řeckém dionýsovském kultu, ve staré Číně i v antickém Římě.

Významnou roli hraje vejce v katolické církvi. Jeho symbolika životadárné síly se hodila k velikonočnímu tajemství – k podobenství zmrtvýchvstání Ježíše Krista, stejně tak jako k neposkvrněnému početí a zrození spasitele, kdy život může vzniknout z Boží vůle, z vejce, tedy zdánlivě jakoby z ničeho. Vejce se stalo součástí velikonoční liturgie, ve 12. století bylo zavedeno žehnání vajec (benedictio ovorum), které znamenalo konec půstu.

Proč se barví vejce, proč jsou natvrdo a proč jsou tradičním darem?

Kvůli potenciálnímu skrytému životu byla vejce vnímána stejně jako maso, a proto se na ně vztahoval půst od Popeleční středy do Velikonoc. Ale co s vejci, která byla snesena v předvelikonočním období, a mohla by se tudíž zkazit? Uvařila se natvrdo, zakonzervovala, a podařilo se je tak uchovat v poživatelném stavu přes čtyřicetidenní půst. Na Velikonoce pak bylo natvrdo uvařených vajec habaděj. A aby se odlišila ta starší od čerstvějších, barvila se různými barvami. Šlo tedy původně o čistě praktické opatření, které nemělo s tajemnou barevnou symbolikou nic společného. Ta se objevila až později.

Ve středověku se někde odváděly desátky ve vejcích, přičemž postupem času se z „daňového“ vejce stalo vejce „darové“ – dávalo se chudým a potřebným. Později se obdarovávání rozšířilo na děti, příbuzné, přátele, partnery, sousedy a známé, potažmo koledníky, a zdobilo se ostošest.

Vejce se tak stala požehnáním, ba dokonce jakýmsi talismanem pro štěstí. Proto se také leckde ujala tradice ukrývání vajíček: podobně jako není snadné nalézt štěstí, muselo totéž platit i pro šťastná velikonoční vejce. Nejpozději od 17. století se pak tato tradice stala spíše dětskou zábavou.

autor: Lukáš Strašík, celý text na zpravy.tiscali.cz

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

magazín

Bylo dřív vejce, nebo slepice? Věčná otázka má jasnou odpověď

Published

on

Nebudeme vás napínat – správná odpověď je vejce. Shodli se na ní genetici a evoluční biologové z King’s College v Londýně. Podle nich se tajemství skrývá v povaze vejce, kterou nemohli antičtí filozofové znát. Je to otázka pojmů,“ vysvětlil David Papineau z King’s College. „Kdyby klokan snesl vejce a z něj se vyklubal pták, mluvili bychom určitě o ptačím vejci, že? Pokud budeme uvažovat takto, tak je logické, že první slepice světa se musela vyklubat ze slepičího vejce.“

Nejstarší doklad o otázce o původu slepice máme z doby krátce po přelomu letopočtu. Roku 46 o ní napsal řecký historik Plútarchos. V zamyšlení nazvaném „Byla první slepice, nebo vejce“ upozorňuje, že tento problém už řeší filozofové dlouho. Ne že by je tak zajímal původ slepice, ale brali ho metaforu důležitějších věcí – například kauzality a logiky.

Otázka, která jde na dřeň

Přestože nám dnes tato otázka připadá jako dětinská, v antickém Řecku ji podle Plútarcha rozebíraly ty nejmoudřejší hlavy. Historik dokonce tvrdí, že v této otázce jde o vznik a stvořitele světa. Vědecký panel, který byl k tomuto tématu uspořádán na King’s College, otázku rozebíral pomocí nejmodernějších vědeckých disciplín, například z pohledu genetických mutací. Z tohoto úhlu se pokusil na otázku původu slepice odpovědět například evoluční genetik John Brookfield.

Řekl: “První slepice se musela lišit od svých rodičů nějakou genetickou odchylkou. Možná velice malou a jemnou, ale musela být dostatečně velká, aby stvořila zvíře, kterému dnes říkáme slepice. Živý organismus pod skořápkou vajíčka musel mít stejnou DNA jako slepice, která se z něj po vylíhnutí stala. A tedy v podstatě byl slepicí.“ K evoluční změně, která udělala z předchůdce slepice opravdovou slepici, zřejmě došlo při spojování spermie a vajíčka – první slepice tedy byla dítětem jiného druhu, než byla sama…

(Zdroj: TIME, msn.com)

Continue Reading

magazín

Vaječný filtr zachycuje mikroplasty

Published

on

Vědci z Princetonu použili vaječné bílky k vytvoření aerogelu, který účinně a levně zachycuje sůl a mikroplasty z vody. Podle vědců lze aerogel vyrábět levně a používat ho ve velkém množství a s nízkými náklady.

Prof. Craig Arnold z Princetonské univerzity pracuje na nových materiálech, včetně aerogelů. Jak sám říká, jednoho dne dostal neobvyklý nápad. „Seděl jsem a zíral na chleba v sendviči. A říkal jsem si – to je přesně ta struktura, kterou potřebujeme“. Jeho tým tedy začal pracovat na různých receptech na chléb s přídavkem dřevěného uhlí ve snaze vytvořit nový typ materiálu. Po odstranění následných ingrediencí ze směsi a při hledání nejlepšího řešení vyhrál bílek. Začali jsme se složitějšími systémy a odečítanými prvky – zjednodušovali a zjednodušovali, až jsme se dostali k jádru. Bylo to o proteinech přítomných ve vaječných bílcích, které nám umožnily získat strukturu, kterou jsme hledali – popisuje Prof. Arnold.

Filtr zachycuje sůl a mikroplasty

Jak vědci vysvětlují, bílkoviny ve vejcích jsou komplikovanou směsí složenou převážně z proteinů. Ukázalo se, že pokud se lyofilizují a následně zahřejí na 900 stupňů C bez přístupu kyslíku, vytvoří síť uhlíkových vláken a grafenových plátů. Mohou pak fungovat jako vynikající filtr, který zachytí mikroplasty a sůl z mořské vody s účinností až 98 %.

Podle výzkumníků lze popsaný materiál vyrobit levně a použít jej ve velkém množství a s nízkými náklady. „Nejlevnějším materiálem pro filtraci vody je aktivní uhlí. Porovnali jsme naše výsledky s parametry aktivního uhlí a naše metoda je mnohem lepší“ – zdůrazňuje Dr. Sehmus Ozden. Ve srovnání s reverzní osmózou, která vyžaduje vysokou spotřebu energie a vody, potřebuje náš filtrační proces pouze gravitaci a neplýtvá vůbec žádnou vodou, dodává.

Nyní vědci hodlají zdokonalit způsob výroby tak, aby bylo možné vynález použít při filtraci vody ve velkém měřítku. Zároveň testují další využití konstrukce získané z vajec – při skladování energie i jako materiál pro tepelnou izolaci.

(farmer.pl)

Continue Reading

magazín

Najmenšia sliepka na svete nie je sliepkou, jej chov zažíva boom

Published

on

Rutínová sliepka zažíva v Číne boom. „Najmenšia sliepka sveta“, ako ju prezývajú, sa stáva čoraz obľúbenejším domácim miláčikom. Technicky vzaté, rutínová sliepka vlastne nie je sliepkou. Ide o kríženca medzi prepelicou a jarabicou, prezývka „najmenšia sliepka sveta“ sa však rýchlo ujala. Koniec koncov, je celkom priliehavá, veď tento vták je veľký asi ako zovretá päsť a váži len 50 gramov. Vďaka kompaktným rozmerom sa dá chovať aj v menšej domácnosti, čo Číňania vo veľkom využívajú a tvoria pre svoje zvieratká čo najdokonalejšie príbytky.

Meno vtáka je odvodené od rutínu, teda vitamínu P. Ide o flavonoid, ktorý sa prirodzene vyskytuje v citrusovom ovocí a niekoľkých ďalších druhoch rastlín, ale aj vo vajíčkach týchto „sliepok“. Mimochodom, rutínová sliepka je veľmi dobrou nosnicou, čo jej len pridáva na popularite. Nevýhodou je, že jej vajcia sú ešte menšie než prepeličie a priemerom pripomínajú desaťcentovú mincu. Ročne ich nakladie asi 300.

Zaujímavé je, že na rozdiel od bežných sliepok, ktoré si na dvore nevyžadujú extra veľkú starostlivosť, sú rutínové sliepky náročnejšie než psy či mačky. Vyžadujú teplotu v rozmedzí od 20 do 30 stupňov Celzia, nedospelé jedince však prosperujú len pri teplote 35 až 38 stupňov Celzia. Problémom je aj zápach, tieto vtáky potrebujú kvalitnú podstielku tvorenú ryžovými šupkami, pilinami, sójovou múkou a čajovými stonkami. Podstielku treba doplniť kvasinkami, ktoré odštartujú proces kvasenia a rozkladajú vtáčí trus.

Chov rutínových sliepok je v Číne naozaj populárny a mnohí ľudia sa stali na sociálnych sieťach známymi len vďaka ich chovu. Ide najmä o tých, ktorí vtákom postavili skutočne dômyselné a luxusné príbytky. Zaujímavosťou je, že zvieratá sa dajú kúpiť cez internet a človeku ich doručí kuriér.
Mimochodom, titul naozaj najmenšej sliepky patrí plemenu „serama“.

(magazin.pluska.sk)

Continue Reading
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement

Facebook

Aktuality