Connect with us
Reklama

Politika

Zákazem klecového chovu nedošlo v jiných zemích ke snížení vlastní produkce

Published

on

Za tu dobu, co je tato novela u nás v Senátu, jsme všichni dostali spoustu výzev od lidí, abychom zakázali klecové chovy, abychom schválili zákaz klecových chovů, bez jakýchkoli dalších zásahů a odkladů. Každý z nás jsme za tu dobu zaznamenali spoustu argumentů, zaznívají zde i na plénu, jak pro, tak proti. Respektive zaznívají zde rizika, která by mohla tato novela přinést, ohrožení soběstačnosti vlastní produkce vajec, přesun chovu za hranice.

Víte, když jsem nad těmito argumenty přemýšlela, vzpomněla jsem si samozřejmě na to, když jsme tady před 3 roky, v roce 2017, schvalovali zákaz kožešinových farem. Tehdy jsme řešili, zda a jak moc zasahuje takový zásah do práva na svobodné podnikání, jak správné určit odpovídající kompenzace. Ale také jsme se shodli na tom, že zkrátka současná doba a posun v myšlení naší společnosti si od nás zákonodárců vyžaduje něco víc.
Žijeme v Evropě, v nejvyspělejším kontinentu celé planety. ČR je moderní, vyspělý stát, jehož občané si čím dál tím více uvědomují následky svých každodenních rozhodnutí na své okolí. Co jedí, co nosí za oblečení, jaký způsob dopravy volí, ale třeba i jaká vajíčka v obchodě kupují.

Číslice 3 na začátku číselného kódu na každém vajíčku v sobě zahrnuje celý život jedné dané slepice, z níž to vajíčko vzešlo. Celý její život prožitý v těsné kleci, na drátěné podlaze, život prožitý ve stresu a zřejmě i bolesti. Bez vidiny denního světla, bez možnosti přirozeného pohybu, protažení křídel, pohrabávání si, popelení atd.
Čtyři miliony slepic u nás v takovýchto podmínkách!

Omezení klecového chovu má v Česku velkou podporu veřejnosti. Podle letošního průzkumu agentury PPM Factum ho podporuje 78 % lidí. To je pro mě jasným důkazem, že Češi jsou si vědomi, že takovéto zacházení s živými tvory, v tak velkém měřítku, už prostě nemá v moderní, vyspělé zemi, jako je ČR, své místo. Každý zastánce i odpůrce nějaké ideje si vždy najde své důvody, proč je právě jeho názor správný. Argumentů v tomto případě máme všichni celou řadu. Já se tedy hodlám řídit svým vlastním svědomím a životním postojem. Zákaz klecového chovu rozhodně podpořím. Údajně každý z nás sníme za rok průměrně asi 250 vajec. Jestli ten tzv. welfare živých slepic má stát ročně každého z nás jen jednu stokorunu navíc, tak to určitě stojí za to.

Ráda bych se zde věnovala pozměňovacím návrhům, které jsme k této novele obdrželi, které reagují na různé obavy, které se s touto novelou pojí. Tou nejzásadnější obavou je, že v nově nastavených podmínkách chovu výrazně klesne soběstačnost ČR v produkci vajec a následně se budou dovážet klecová ze zahraničí.

Druhou velkou obavou je, že čeští drůbežáři budou zákazem klecového chovu poškozeni, a proto je potřeba je finančně podpořit. Chci říct, že rozumím těmto obavám, proto bych vám ráda zde předložila argumenty, že vše je možné zvládnout, že ČR může být zase o krůček modernější a vyspělejší stát.

Veřejně je k dispozici analýza ekonomických dopadů legislativního zákazu využívání klecového chovu slepic na území ČR, kterou zpracoval docent Ondřej Částek z Masarykovy univerzity z Katedry hospodářského podnikání a Institut pro udržitelnost podnikání.

V této analýze se uvádí: V ČR se v současné době chová zhruba 5 milionů nosnic v komerčních chovech, z toho 77 % v tzv. obohacených klecových systémech. Ve srovnání s EU zaostává ČR v procentuálním zastoupení alternativních systémů produkce vajec. 23 % vs. 50 %. Německo, Švédsko, Rakousko, Dánsko a Nizozemsko zaznamenávají podíl klecových chovů pod 20 %, přičemž domácí produkci vajec a míru soběstačnosti těchto zemí tato struktura negativně nezasáhla. Naopak. Většina z těchto zemí zaznamenává růst své produkce, např. i Rakousko po plném zákazu klecových chovů. Další důvody jsou ty, že u nás existují korporátní závazky, že supermarkety na území ČR nebudou prodávat klecová vejce po roce 2025. Tzn. že čeští producenti budou muset na základě těchto závazků přeměnit min. 60 % své klecové produkce na bezklecovou právě do roku 2025.

Případný legislativní návrh, pokud ho zde tady odsouhlasíme, funkčně ovlivní max. 40 % současné klecové produkce, neboli 31 % celkové komerční produkce v tuzemsku. Odhadované náklady na přestavbu veškerých klecových chovů na bezklecové se dle této analýzy pohybují v intervalu 3,1 až 4,6 miliardy korun, což je o 1,5 až 2,3 miliardy více, než by čeští producenti kolem roku 2027 museli investovat do obnovy stávajících klecí. Návratnost této investice zajistí zvýšení prodejní ceny vejce o 20 až 40 haléřů. Přímé dopady legislativního zákazu od roku 2027, tedy celkovou výši nákladů, které producentům vzniknou oproti variantě jeho nepřijetí, s ohledem právě na výše zmíněné závazky korporátů a nezbytnou obnovu stávajících klecí, se odhaduje v intervalu 600 až 950 milionů korun. Výrobní náklady na jedno vejce z halového neklecového chovu jsou pouze o 20 až 40 procent haléřů vyšší než u současných klecových chovů, a to při započítání výše uvedených investičních nákladů.

K případnému zvýšení cen pro koncového spotřebitele o více než 40 procent haléřů není ekonomický důvod. Ačkoliv pravidla pro dotační programy po roce 2021 stále nejsou finalizována, dá se předpokládat, že firmy budou moci na tranzici čerpat dotační prostředky, které budou kombinovat zdroje z fondů EU a státního rozpočtu. Lze očekávat, že na přestavbu chovů na bezklecové budou čeští producenti hledat dotační podporu výrazně snáze než v případě prosté obnovy klecových technologií na konci jejich životnosti. Při vhodně nastavené dotační podpoře tak může být celková finanční zátěž pro české producenty fakticky totožná s variantou nedotované obnovy klecových technologií. To je uvedeno v této ekonomické analýze.
Závěry jsou za mne jasné. Zákazem klecového chovu nedošlo v jiných zemích ke snížení vlastní produkce vajec, ale dokonce např. v Rakousku došlo k jejímu mírnému nárůstu. Je třeba české drůbežáře podpořit vhodným a promyšleným nastavením dotačních programů, abychom je podpořili tento přechod zvládnout, aby tím nebyli poškozeni, ale naopak posíleni. K tomu máme k dispozici právě doprovodné usnesení, které tady navrhuje paní senátorka Seitlová.

Kompenzace po vzoru kožešinových farem nejsou opodstatněné, protože se nezakazuje celý obor podnikání. A pro ukončení klecových chovů je stanovena dlouhá sedmiletá přechodná lhůta. Nikde v Evropě se v obdobných případech kompenzace neposkytovaly. Z těchto důvodů považuji předložený pozměňovací návrh, který právě navrhuje jednorázový klecový kompenzační příspěvek, jako velmi škodlivý. Škodlivý z toho důvodu, že právě nemotivuje drůbežáře přejít na volný chov, ale motivuje je chov slepic ukončit.

Jenom letmý pohled do pozměňovacího návrhu na jeho základní parametry ve mne vzbuzuje velké pochybnosti. Je tam navržena částka 3 koruny na každý měsíc s životností 20 let. Tedy počítá se s tím, že investiční náklad na jedno ustajovací místo je 720 korun. Ale podle údajů dvou hlavních prodejců technologií v ČR se přitom náklad na jedno klecové ustajovací místo pohybuje mezi 320 až 450 korun. Dokonce podle dotačních pravidel Programu rozvoje venkova se za maximální uznatelný náklad technologie považuje 448 korun. Z toho mi vyplývá, že předložený návrh může být až dvojnásobně předražený, nehledě k tomu, že podle výrobců technologií je jejich životnost 15 let, ne 20, jak je navrženo v kompenzaci.
Jen pro ilustraci uvádím propočet, že pokud by se hypoteticky všichni chovatelé slepic v klecích hned po nabytí účinnosti novely rozhodli své chovy ukončit, žádat kompenzace, stálo by to státní kasu zhruba 2,5 mld. korun na nárokových příspěvcích. Už jen z takto uvedené úvahy základní je jasné, jak dramatické dopady by tento návrh mohl mít pro státní finance, ale také pro soběstačnost ČR.

Proto se domnívám, že tímto způsobem nelze tak významnou změnu v zákoně přijmout. To znamená, pozměňovacím návrhem, který ani neprošel žádným orgánem Senátu, byl předložen na plénu.

Teď bych se chtěla vyjádřit k pozměňovacímu návrhu výboru hospodářského, ke kompenzaci za kožešinové farmy.
Ten pozměňovací návrh navrhuje zvýšit kompenzaci kožešinovým firmám oproti poslanecké verzi. Chci upozornit, že poslanecká verze navrhuje výši 3000 korun za norka a 3009 korun za lišku, která byla stanovena v souladu s výpočty ministerstva zemědělství a skládá se z kompenzace neodepsaného majetku, nákladů na likvidaci chovu a ročního provozního zisku.
Nelze opomenout, že poslanecký návrh vychází při kalkulaci ročního zisku z 3 roky starého výpočtu, který počítá s cenou kožky kolem 1200 korun. Od té doby se průměrná aukční cena dostala zhruba na polovinu. Celý kožešinový průmysl je v krizi, nyní navíc dochází k hromadné likvidaci chovů, v důsledku výskytu nové mutace koronaviru, která se přenáší z norků na lidi, může ohrozit účinnost vznikající vakcíny. I to je dokladem toho, že poslanecký návrh je vůči chovatelům mimořádně vstřícný a není absolutně žádný důvod pro to je jakkoli navyšovat. Žádný argument pro navýšení jsme nikde nedostali předložen.

Renata Chmelová, senátorka, projev na 2. schůzi Senátu 13. listopadu 2020 k zákonu na ochranu zvířat proti týrání

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuality

Starší odchádzajú, mladým sa do hydinárskych firiem nechce

Published

on

Zmena legislatívy o odchode do predčasného dôchodku ako aj valorizácia dôchodkov spôsobila pre chovateľov a spracovateľov hydiny veľký problém. V závere roku 2023 odišlo slovenským hydinárom do predčasného starobného dôchodku viac ako sedem desiatok svojich zamestnancov. Mnohí tak prišli až o 10 až 15 % svojich zamestnancov. Následne vznikol problém ako týchto zamestnancov nahradiť. Pri predčasnom dôchodku nie je možný súbeh poberania dôchodku a ďalšej pracovnej činnosti ako je to pri klasickom starobnom dôchodku. A do dôchodku odišlo aj viacero zamestnancov, ktorí nedovŕšili vek 60 rokov a mohli ešte niekoľko rokov pracovať. Problém nastal aj z dôvodu, že na trhu práce je dlhodobo nedostatok pracovných síl, ktoré majú záujem o prácu v poľnohospodárstve a rovnako aj obrovský nedostatok absolventov nami požadovaných učebných odborov.

Prečo to znamená veľký problém pre slovenských hydinárov?

1) Mnohí z chovateľov nedokázali odídených zamestnancov nahradiť.

2) Vysoký priemerný vek pracovníkov v živočíšnej výrobe.

3) Vysoký podiel starobných dôchodcov na počte zamestnancov v živočíšnej výrobe.

4) Poberatelia predčasného dôchodku nemôžu vykonávať prácu súbežne s poberaním dôchodku.

5) Nízky záujem mladej a strednej generácie o prácu v poľnohospodárstve.

6) Extrémne nízky počet absolventov SOŠ v odboroch chov zvierat a mäsiar, ktorí sa zamestnali v hydinárskom priemysle v posledných rokoch.

 

7) Veľmi nízky podiel zahraničných pracovníkov v sektore chovu (0,5 %) a spracovania (2,7 %) hydiny na celkovom počte zamestnancov.

Chovatelia a spracovatelia hydiny navrhujú viacero možností riešenia tohto problému:

– zmena legislatívy, aby bol umožnený už v priebehu roku 2024 súbeh práce a predčasného dôchodku,

– zmena legislatívy, aby bol odchod do predčasného dôchodku posunutý na pôvodnú hranicu,

– zmena systému vzdelávania, aby boli počty študentov v stredoškolskom systéme vzdelávania nastavené podľa potrieb trhu práce a vychovávali väčšie množstvo absolventov poľnohospodárskych a potravinárskych študijných odborov,

– predĺženie zníženia odvodov zamestnávateľom za zamestnancov v poľnohospodárstve a potravinárskom priemysle, ktoré pomohlo k zníženiu výrobných nákladov pri produkcii potravín a zabezpečilo stabilizáciu cien potravín v druhom polroku 2023,

– zmena limitov na možnosť uplatnenia odvodov zamestnávateľom za zamestnancov v poľnohospodárstve a potravinárskom priemysle pre poľnohospodárske ako aj prepojené podniky, aby sa tam mohli zapojiť všetky subjekty živočíšnej výroby a potravinárske podniky.

(uniahydinarov.sk)

Continue Reading

Politika

István Nagy se o evropském zemědělství tvrdě vyjádřil

Published

on

To, co se nyní děje v západní Evropě, je „vystřízlivění Evropy a návrat k normálu,“ řekl maďarský ministr zemědělství István Nagy v souvislosti s protesty farmářů. Podle ministra zemědělství je v současnosti ohroženo evropské zemědělství a potravinová soběstačnost a zemědělci nedostávají tržní ochranu pro zemědělské produkty pocházející ze třetích zemí, konkrétně z Ukrajiny.

Prohlásil: Dokud nebude dovoz ukrajinského obilí omezen společným evropským řešením, bude maďarská vláda nadále uzavírat hranice před ukrajinským obilím. István Nagy zdůraznil: nemohou dovolit, aby ukrajinské obilí bylo nadále vpuštěno do Evropské unie v neomezeném množství, protože nelze ignorovat zájmy východoevropských a sousedních zemí. Označil za nedůstojné, že zatímco se očekává, že drůbež, vejce a cukr budou v důsledku francouzské a německé lobby odstraněny ze seznamu neomezeného dovozu a bezcelních produktů, východoevropské země zůstávají s problémem obilí samy.

(agrarszektor.hu)

Continue Reading

Politika

Postoj vlády totiž nerozhodne len o tom, či túto zmenu slovenskí chovatelia nosníc zvládnu, ale aj o tom, koľkí ju zvládnu

Published

on

O rok a pol budeme v situácii, keď si Slováci nebudú môcť v obchodoch kúpiť vajcia z klietkového chovu. V drvivej väčšine predajní ich už totiž nenájdu. Dôvodom je podpísané memorandum, v ktorom sa maloobchodné reťazce na Slovensku zaviazali, že prestanú na svoje pulty umiestňovať vajcia z tohto typu chovu. Ide o reakciu na krok Európskej únie, ktorá stanovila zákaz ich predaja v celej Európe na rok 2027.

Aj keď sa slovenskí producenti zaviazali, že do roku 2030 prebudujú klietkové chovy na podstielkové, voliérové či voľnovýbehové, predajcovia boli razantnejší. Povinnú lehotu Únie skresali ešte o dva roky na 2025. Tento fakt je známy už niekoľko rokov, no debaty o ňom sú stále rovnako vášnivé a s rozdielnymi názormi.

Je to teda správne rozhodnutie? Zákaz klietkového chovu nosníc do veľkej miery znepokojuje slovenských chovateľov. Dôležitými naratívmi, ktoré deklarujú, sú nedostatočne dlhý čas na rekonštrukcie chovov, zvýšené náklady na produkciu vajec a s tým súvisiaci negatívny vplyv na cenu, ako aj na konkurencieschopnosť samotných chovateľov.

To môže výrazne ovplyvniť produkciu vajec a sebestačnosť krajiny v tomto smere, ktorá za posledné tri roky už i tak dosť poklesla. Tomu, že chovatelia nie sú zo zákazu klietkového chovu nadšení, absolútne rozumiem. Sú to oni, ktorí znášajú náklady na investície v desiatkach až stovkách tisícok eur. Problém je však inde ako v memorande. Z neho mala pre štát vyplývať podmienka podpory smerom k chovateľom pri prestavbe na alternatívne chovy. Za tri roky sa však nič také nestalo, iba uplynul čas.

Paradoxom však je, že ak by sa s pomocou štátu začali chovy rekonštruovať už vtedy, keď sa o celej záležitosti začalo hovoriť, náklady mohli byť pre štát nižšie. Vzhľadom na prudký rast cien sa prerábky chovov predražujú. Podľa medializovaných informácií sa kumulatívne náklady chovateľov na rekonštrukcie zvýšili z 50 miliónov v roku 2020 na aktuálnych 75 miliónov eur. Vo svojej podstate tak otázka neznie, či je rozhodnutie ukončenia klietkového chovu, resp. jeho termín, správne. Otázka znie, či slovenskí producenti vajec dostanú takú veľmi potrebnú podporu.

Postoj vlády totiž nerozhodne len o tom, či túto zmenu slovenskí chovatelia nosníc zvládnu, ale aj o tom, koľkí ju zvládnu. Z vlastnej skúsenosti viem, aký je proces výstavby či rekonštrukcie chovov sliepok finančne i administratívne náročný. Preto sa ani nečudujem znechuteniu niektorých chovateľov. Na druhej strane musím povedať, že sa so zákazom klietkového chovu nosníc plne stotožňujem a som rád, že Slovensko a Európa smerujú k humánnemu chovu.

Tomáš Kohút

Od roku 2018 pôsobí na poste generálneho riaditeľa poľnohospodárskej spoločnosti Sanagro, ktorá spravuje jedenásť družstiev na západnom a strednom Slovensku. Pred nástupom do Sanagra päť rokov riadil obchodnú divíziu spoločnosti Raven. V minulosti pôsobil ako finančný riaditeľ spoločnosti Edymax a zastával riadiace posty v spoločnostiach Elcom, Nábytok Mikušincová či Hofatex.

(trend.sk)

Continue Reading
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement

Facebook

Aktuality