Nedávno strávili obyvatelé polské obce Lipowiec-Kościelny noc na ulici. Záležitost byla naléhavá, museli zablokovat myšlenku pohřbít stovky tisíc mrtvých nosnic v jejich vesnici, poblíž zdrojů vody. Toto je jen jedna ze scén, které se již několik týdnů odehrávají v okresech Mława a Żurominski (Mazowiecké vojvodství), zpustošených epidemií ptačí chřipky.

Epidemie megafarm

Epidemie začala koncem března a v polovině května bylo v Polsku zaznamenáno více než 300 ohnisek vysoce infekční ptačí chřipky. Více než třetina ohnisek se nachází ve dvou okresech v mlawském a žurominském. Je to největší drůbežárna v Polsku. V několika stech megafarmách se zde chová téměř 100 milionů slepic a krůt. Velká část z nich již byla zabita, aby se potlačila epidemie. Pokud se ukáže, že je nemocné pouze jedno ze zvířat žijících na dané farmě, musí být všechna usmrcena a zlikvidována. Není divu, že ve spalovnách v této oblasti již není kapacita a naléhavě se hledají další způsoby, jak se mrtvých zvířat zbavit, například jejich zakopání blízko lidských obydlení.

Kuřata nevidíte. Jsou ukryty v obrovských bílých kasárnách bez oken. Vznikají bez ohledu na místní protesty. Lidé si stěžují na znečištění, nemoci a zápach, ale v dokumentech nezbytných pro stavební povolení pravidelně čteme, že „zápach se zdržuje v hranicích pozemku“. Žádný problém.

Kvůli nemoci se problém projevil. Slepice jsou vidět. Na trávě obklopující farmy vyrostly hromady mrtvých kuřecích těl. Ale to není ptačí chřipka, co je největší nemocí drůbežářství. Jedná se o absurdní epidemii průmyslových farem, která poškozují životní prostředí, poškozují lidi a vytváří obrovská zdravotní rizika.

Intenzivní zemědělství poškozuje životní prostředí

Epidemie průmyslových farem nepřišla z ničeho nic. Byla navržena v kancelářích evropských činitelů s rozhodovací pravomocí, kteří formují společnou zemědělskou politiku (SZP; anglicky: Common Agricultural Policy – CAP). Jedná se o nástroj EU, který má miliardy našich společných eur – třetinu rozpočtu EU. Po celá léta se hodně mluvilo o potřebě reformy SZP tak, aby lépe sloužila lidem a přírodě. V dnešní době v Bruselu probíhají poslední práce na budoucnosti SZP, ale změny budou s největší pravděpodobností kosmetické a epidemie bude pokračovat.

Z SZP těží největší vlastníci. 80 procent peněz z EU jde 20 procentům nejbohatších farmářů. Velká část fondů EU jde na podporu intenzivního chovu hospodářských zvířat. Budou pokračovat škodlivé dotace na produkci (v současné době jsou na živočišnou výrobu vyčleněny přibližně 3 miliardy EUR ročně) a investiční podpora (např. na stavbu nových farem).

Novináři z Guardianu spočítali, že počet drůbežích farem a dobytka v EU mezi lety 2005 a 2016 poklesl o 3,4 milionu (na 5,6 milionu). Zároveň se významně zvýšil počet ptáků, krav a jiných zvířat chovaných pro maso a další výrobky. To ukazuje, že došlo k obrovské intenzifikaci zemědělství. Stále více zemědělské produkce se soustřeďuje do rukou užší skupiny lidí. Ztrácíme malé rodinné farmy. Polsko je jedním z lídrů tohoto zlého procesu.

Společná zemědělská politika tak vede v mnoha evropských zemích k demontáži tradičního modelu zemědělství a zároveň přispívá ke znečištění životního prostředí, ztrátě biologické rozmanitosti a klimatické krizi. Jedním slovem to zhoršuje problémy, s nimiž Evropská unie zápasí na jiných frontách.

Zelená malba selhala

Na tuto nekonzistenci subjekty s rozhodovací pravomocí upozornily nevládní organizace, vědci a také instituce EU. Evropský účetní dvůr, orgán EU odpovědný za kontrolu výdajů EU, shledal SZP jako neúčinnou a nedostatečnou. Analýza pro Evropský parlament ukázala, že SZP není v souladu s evropskou Zelenou dohodou. Z mnoha stran se ozývají hlasy, že zemědělská politika by měla být budována od nuly a má realisticky čelit současným výzvám.

Tvůrci politik EU předstírají, že naslouchají. Ve snaze „vymalovat“ novou SZP zeleně navrhli například program, který by zlepšil dobré životní podmínky hospodářských zvířat. Je to však nepřesné a v praxi to může znamenat další skryté dotace pro průmyslové farmy. Rovněž nebyly zavedeny očekávané nástroje ke snížení emisí metanu a sloučenin dusíku souvisejících s chovem hospodářských zvířat. Stále neexistuje podpora pro aktivity ochrany přírody v zemědělských oblastech. A tak dále. Výsledkem bude, že pokud bude přijata SZP v této podobě, jedinou věcí, která nás může zachránit před další epidemií průmyslových farem, budou protesty našich vládních činitelů. Můžeme s nimi ale počítat?

Co můžu dělat?

18. května během zemědělského parlamentního výboru ministr Grzegorz Puda pod tlakem zástupců nevládních organizací připustil, že koncentrace průmyslových farem může ovlivnit rychlost šíření viru, avšak uvedl, že neexistují žádné nástroje k omezení vzniku megafarem na soukromých pozemcích. To samozřejmě není pravda – organizace jako Otwarte Klatki, koalice Stop Fermom, Viva! a Greenpeace hovoří o konkrétních právních řešeních, která by mohla zastavit epidemii průmyslových farem. Samotné vládní Právo a spravedlnost již léta slibuje „zákon o zápachu“, který by mohl omezit koncentraci farem a oddělit je od lidských sídel a divoké přírody. Bohužel sliby to končí.

Samozřejmě ne vždy. Ministr Puda, bezmocný, vůči expanzi farem, oznámil – jako formu eliminace účinků ptačí chřipky – mobilizaci peněz, které pomohou majitelům farem vrátit se zpět k podnikání do doby před epidemii. Což samozřejmě znamená, že za několik let budou muset obyvatelé Lipowiec-Kościelny opět nocovat na silnici, aby chránili svou vesnici před pohřebištěm spojeným s příští epidemií. Namísto odstranění zdroje požáru, ministr fouká do ohně, aby nedošlo k vyhasnutí. Z veřejných peněz si znovu financujeme katastrofu.

A katastrofa začíná nevinně. Wkra, půvabně se klikatící po severním Mazovsku, zve kajakáře na mimořádné dobrodružství. Stačí pár záběrů vesel a z oblohy těsně před naší kánoí se snáší jestřáb. Není divu, že obyvatelé přemýšlejí o rozvoji agroturistiky. Bohužel slyší, že stavba domů v blízkosti řeky je nemožná – jedná se o lokalitu Natura 2000. Jak víte, turistická chata ničí krajinu. Zcela jinak to je za dalším ohybem řeky, přímo u břehu, kde vyrostl megakurník pro několik stovek tisíc kuřat. Může tam stát. Koneckonců, zápach je omezen hranicemi objektu.

(Krzysztof Cibor, onet.pl)